Březen 2011

Vymítání ďábla

25. března 2011 v 20:25 Vymítání ďábla
Exorcismus

(z řeckého exorkismós= vyhánění, vymítání), tajemné slovo, které navozuje nepříjemný pocit v souvislosti s inkvizičními soudy. Mnozí jej považují za dávno překonanou pověru, nemající reálný základ, a sama křesťanská církev je v názoru na vyhánění zlých duchů z lidí, zvířat či věcí nejednotná. => "Nevím, proč se kolem toho dělá takový rozruch. Vymítání ďábla je v srdci naší ortodoxní církve zcela běžné. Moje metoda není určitě pro další kněze vůbec neznámá," prohlašuje otec Daniel Korogeanu, který smrtelný exorcismus na mladé ženě vykonal. Dívka přitom podle všeho trpěla schizofrenií. <=
Démoni a evangelia
Přitom Nový zákon považuje existenci démonů za samozřejmost. Synoptická evangelia zcela nezastřeně líčí Ježíšův boj proti ďáblovi, který ho pokoušel na poušti (Mt 4,1-11, Mk 1, 12n, L 4, 1-13), Pavlovy listy obsahují rady ohledně obrany před vlivem zlého a v 1. listu Janově 3, 8 se píše: "Proto se zjevil Syn boží, aby zmařil činy ďáblovy." Ježíš Kristus vyháněl zlé duchy z posedlých osob a důsledně při tom rozlišoval mezi exorcismy a uzdraveními z chorob. Svoji mimořádnou moc předal apoštolům, učedníkům a následovníkům. V rané západní církvi představovala služba exorcismy dokonce jedno z nižších svěcení a na konci 3. století byla velmi rozšířena. Apologeti 2. a 3. století Justin Martyr, Irenek z Lyonu, Terullián a Cyprián potvrzují účinnost, s níž křesťané osvobozovali své bližní od zlých mocností.
Vatikánská škola pro exorcisty
V knize amerického sociologa Michaela Cunea American Exorcism se dočteme, že vymítání ďábla se v posledních letech těší poměrně velké "popularitě", která se přičítá především promítání slavného filmu The Exorcist. Římsko-katolická církev jen v Itálii eviduje více než 300 pověřených exorcistů, zatímco ještě před 20 lety jich bylo pouze 20. Ačkoli se vymítání ďábla z posedlých lidí může zdát v dnešní době jako naprostý přežitek - a i některé církevní kruhy se proti exorcismu přísně postavily, jako například francouzská konfederace katolických biskupů - mají tyto praktiky své přívržence na nejvyšších církevních postech ve světě. O zesnulém papeži Janu Pavlu II. se ví, že se v roce 1982 osobně účastnil vyhánění ďábla. Exorcistický rituál připustil i arcibiskup Henry D'Souza.
Nemůžeme se potom divit, že na počátku loňského roku byl na Vatikánské univerzitě otevřen nový obor - exorcismus čili vymítání ďábla. Studenti se zde dozvědí o dějinách satanismu a jeho kontextu v Bibli, absolvují studium psychologie a práva nebo budou muset navštěvovat pastorální, liturgické či spirituální semináře. A jak by měl vypadat budoucí exorcista? "Člověk, který bude vybrán, aby to dělal, by měl být moudrý, měl by umět shromažďovat sílu od Boha a konečně by měl být trpělivý," říká bývalý milánský "vymítač ďábla" Giulio Savoldi, který v této funkci pracoval celých 20 let. Souhlas k vykonání exorcismu od svého představeného dnes může získat pouze kněz, který se "vyznačuje zbožností, věděním, důvtipem (moudrostí) a bezúhonným (bezvadným) životem", jak stojí v Kodexu kanonického práva.
Rituál vymítání
Jak tedy probíhá samotné vymítání ďábla? Nutno podotknout, že každý exorcista má vytvořený vlastní postup
rituálu. Vymítání ďábla může trvat několik minut, ale i několik dnů. Samotný rituál by se pak měl konat v denní době v kostele nebo na jiném posvěceném místě. Kněz by měl být pro exorcismus oblečen do speciálního roucha s fialovou štólou. Proces vymítání ďábla začíná dlouhými úvodními modlitbami. Polohu svou i postiženého si přitom exorcista určuje téměř výhradně sám. Po závěrečné modlitbě, v níž se žádá o ochranu proti ďáblově moci, se místo, kde vymítání proběhlo, musí vykropit svěcenou vodou. Sezení se poté opakují, dokud temné síly postiženého zcela neopustí. Poklidné modlení a ráz terapeutických besed dnes už jen výjimečně vystřídají praktiky exorcistů, při nichž se posedlý člověk svíjí v křečích po podlaze, zvrací nebo kleje. Ale nebylo tomu tak vždy.
Oživující modlitba
Případy zákroků exorcistů, které skončí smrtí, se dnes přičítají spíše pomatené mysli lidí, kteří se exorcismus pokoušejí praktikovat a nemají pro to dostatečné vzdělání. Uvedu příklad: Před čtyřmi lety na Novém Zélandu kněz při exorcismu nešťastnou náhodou oběsil ženu, o níž se domníval, že je posedlá ďáblem. Zároveň věřil, že obživne, pokud se za ni budou všechny jeho "ovečky" modlit. Lidé tak společně se svým knězem strávili nad rozkládajícím se tělem téměř celý týden, než případ odhalila místní policie. O takové "povedené" exorcisty se dnes naštěstí postará světská spravedlnost.
Na závěr pár případů
Anneliese Michel
Křeče, strnutí těla, halucinace a divná mluva. To všechno jsou příznaky posedlosti, ale také epilepsie.
Německo 1977- 23letá studentka Anneliese Michel zažila své, když byla jedna z "obětí" exorsismu, neboli vymítání ďábla.
Moderní věda VS. knězi a věřící rodina Michelů. Moderní vědci tvrdí, že epilepsie a Tourettův syndrom může vyvolat dojem, že člověka ovládá nějaká temná síla. U epileptických záchvatů jsou stejné příznaky-halucinace, strnutí těla a jakési mumlání, které člověk vydává v křečích.
Knězi a křesťanská rodina však věří v existenci ďábla a jsou přesvědčeni, že Anneliese byla posedlá! Veškerou zdravotní pomoc odmítali, ale Anneliesin zdravotní stav se zhoršoval. Vážila pouhých 37kg, když se rodina rozhodla zavolat exorcistu. U vymítání bylo přítomno 10 lidí. Byly svědky hrozné události a jedna z příbuzných Michelů, tvrdila, že bylo hrozné se na Anneliese dívat, když byla v tomto stavu. Byla pohublá, měla vymlácené zuby a na obličeji modřiny. Po několika pokusech exorcismu Anneliese zemřela. Zemřela kvůli "znedbání péče" svých rodičů, kteří odmítali zdravotní pomoc a nebo byla opravdu posedlá ďáblem? Zůstává tu jeden velký otazník, který BYL a prozatím JE nevyřešen
.
Ukřižovaná jeptiška
Corniciová byla podle policie nalezena na kříži mrtvá ve středu poté, co jeptišky zavolaly sanitku. V sobotu bylo zahájeno proti jednomu knězi a čtyřem jeptiškám trestní stíhání v souvislosti s její smrtí.
Policie uvádí, že třiadvacetiletá jeptiška, které byly po dobu zmíněných tří dnů odepřeny potraviny i tekutiny, byla svázána a řetězem přivázána ke kříži. Do úst ji byl vecpán ručník, aby nemohla vydávat žádné zvuky. Podle prvních zpráv zemřela Corniciová na udušení.
Tato mladá žena přišla do kláštera před čtvrt rokem, původně na návštěvu přítelkyně a pak se v klášteře rozhodla zůstat. Vyrostla v sirotčinci v městě Arad. Corniciová trpěla schizofrenií a kněz v klášteře a jeptišky proto dospěli k závěru, že je posedlá ďáblem.
Kněz Daniel, který je obviněn z toho, že tento zločin zorganizoval, odmítá přiznat jakoukoliv vinu.
"Bůh u ní provedl zázrak, Irina je konečně osvobozena od zla. Nechápu, proč z toho dělají novináři takový skandál. Vymítání ďábla je v rumunské ortodoxní církvi běžnou praxí a mé metody nejsou neznámé jiným kněžím," uvedl Daniel.

Samovznícení - jak to tedy je?

24. března 2011 v 21:37 Samovznícení člověka

Působí to jako příběh z nějakého fantastického horroru, ale bohužel je to realita. Je to neprokázaný jev, při němž začne náhle bez zjevné příčiny hořet tělo živého člověka. Tělo zasažené osoby se přitom údajně může z velké části zpopelnit, ale hoření se přitom nerozšiřuje do okolí, takže šaty oběti zůstávají mnohdy nespáleny. Oheň z člověka zkrátka nečekaně vyšlehne a z jeho těla nakonec zůstává jen popel. Tak jak to je? Je to vlivem nějaké neznámé energie v nás? To nikdo netuší. Přestože lidské tělo může za určitých okolností hořet, představa o samovznícení živého člověka není současnou vědou vysvětlitelná a považuje se za nemožnost. Pracovníci krematorií vědí své. Musí ve svých pecích pořádně zatopit - až na 1.000 stupňů celsia a lidské tělo potom shoří přibližně za hodinu a půl. Lidské tělo tvoří převážně tekutiny, takže to opravdu není jednoduché. Zastánci možnosti samovznícení předložili několik teorií o příčinách tohoto jevu, žádnou se však nepodařilo spolehlivě ověřit.

Historie
Jeden z prvních zaznamenaných případů údajného samovznícení člověka se stal roku 1613 ve městě Christchurch v anglickém hrabství Dorset. Za bouře tam během spánku vzplanul tesař John Hitchen a jeho dítě. Manželka byla pouze popálena, ale příhodu přežila.
Vědci dnes evidují několik set případů samovznícených těl. Jen ve zcela výjimečných případech se člověku podaří přežít. Řekla bych, že ohromnou kliku, jestli to tak vůbec mohu nazvat, měl James Hamilton dne 5. července 1835.
Náhle ucítil na své noze palčivou bolest. " Bylo to, jako by mě bodl sršeň, a přitom jsem cítil velké horko."
Když se podíval na svou nohu, zachvátila ho hrůza. Z levé nohy mu šlehaly deseticentimetrové plameny. Chtěl je uhasit plácáním rukama, ale nedařilo se. Tak popadl přikrývku, nohu do ní zabalil a zachránil si tak život.
Helen Conway z Pensylvánie prý oheň spálil za pouhých 21 minut! Došlo k tomu v jejím obývacím pokoji 8. listopadu 1964.
Zajímavým jevem je, že z takto "spálených" lidí zůstanou jen dolní končetiny…

Z poměrně nedávné doby je případ člověka, který údajně vzplanul před svědkem pod širým nebem. Stalo se to 25. května roku 1989 v Maďarsku, kdy řidič auta vystoupil, aby vykonal malou potřebu. Jeho manželka, která zůstala sedět v autě, pak vyprávěla, že se kolem muže objevila modrá aura a on se skácel k zemi. Lékař, který se, shodou okolností brzy dostavil, konstatoval, že muž je mrtev, jedna z jeho hýždí nese známky silného elektrického výboje a vnitřní orgány jsou zuhelnatělé.
Je známo, že se tímto jevem poměrně podrobně zabýval i spisovatel Charles Dickens, který ve svém románu "Ponurý dům" nechal takto zahynout postavu jménem Crook. Sám prý předtím prostudoval přibližně 30 případů samovznícení, aby vylíčil událost co nejvěrohodněji. Přesto však byl za knihu silně kritizován jako šiřitel bludů a pověr.
Oběť výzkumu
Jediný člověk, který by nám pravděpodobně mohl prozradit o samovznícení lidského těla více, byl Američan Peter Vesey, který se tímto problémem intenzivně zabýval teoreticky a patrně i prakticky řadu let. Svůj objev ale bohužel nestačil zveřejnit. Jednoho dne požádal manželku a syna, aby na pár hodin opustili byt, kde chtěl provést jeden pokus. Když se žena se synem vrátili, našli jej zcela spáleného, zatímco předměty v jeho blízkosti zůstaly, jako obvykle, nedotčeny. Dokonce ani papíry, se kterými byl v okamžiku smrti ve styku, nebyly nažloutlé. Zřejmě se mu podařilo objevit a bohužel také tragicky vyvolat a zopakovat dosud neznámou příčinu
samovolného hoření živých lidských těl
Hypotézy o původu jevu
Alkoholizmus
Především v dřívějších dobách se jako příčina samovznícení nebo hoření osob uvádělo velké množství alkoholu v těle postiženého (rčení: Chytla v něm kořalka.). Dnes se teorie prakticky nebere vážně, protože byly zaznamenány případy osob prakticky abstinentních a především proto, že množství alkoholu potřebné pro hoření lidských tkání by postiženou osobu daleko dříve usmrtilo svými toxickými účinky. Touto teorií se nechal inspirovat například Jules Verne, kde se v románu Patnáctiletý kapitán takto vznítí domorodý náčelník.
Knotová teorie
Patrně nejpopulárnější a většinou veřejnosti nejvíce přijímaným vysvětlení je knotová teorie. Podle ní se hořící lidské tělo chová jako obrovská svíčka, v níž namísto vosku funguje lidský tuk. Známou a přijímanou se tato teorie stala především díky televiznímu pořadu britské televize BBC, která roku 1989 odvysílala pořad, v němž byl zachycen experiment, při kterém byl mrtvý vepř zabalený do prostěradla zapálen (pomocí menšího množství benzínu) a samovolně hořel po dobu asi 7 hodin, než byl experiment přerušen. Přitom nedošlo k zapálení nedaleko umístěných textilií a nábytku.
Uvedeným způsobem by zřejmě bylo možno vysvětlit část pozorovaných jevů, především nehod starých a nemohoucích osob, které by např. upadly do hořícího krbu. Těžko tak ale vysvětlíme vzplanutí osob pod širým nebem nebo spících v posteli.
Elektrostatické jevy
Jiným vysvětlením je zapálení těla výbojem nashromážděného elektrostatického náboje. Mnoho z nás jistě zažilo nepříjemný úlek, kdy jsme po dotyku nějaké kovové věci (radiátor topení, vodovodní kohoutek) v bytě dostali elektrickou ránu. Bylo prokázáno, že chůzi po koberci ze syntetických materiálů se může člověk nabít elektrickým nábojem o napětí až několika tisíc voltů. Při dotyku s uzemněným elektrickým vodičem se pak náboj prudce vybije, někdy dokonce za vzniku elektrické jiskry.
Proto se někteří výzkumníci domnívají, že by takovou jiskrou nebo výbojem uvnitř těla mohlo dojít k zapálení hořlavých plynů, které máme všichni v trávicím traktu jako produkty trávení potravy. Další badatelé mají za to, že takto nashromážděný náboj může působit elektrolýzu vody, které lidské tělo obsahuje kolem 70%. Vznikající vodík a kyslík jsou ideální směsí pro hoření (případně i výbuch) a jejich zapálením by se nastartoval proces hoření těla. Je zřejmé, že by k tomu muselo docházet jen zcela výjimečně, protože jinak by většina obyvatel, chodících občas po plastové podlaze či koberci musela již dávno skončit jako živá pochodeň.
Pyroton
Americký "soukromý vědec" Larry Arnold přišel s teorií doposud neznámé elementární částice, kterou nazval pyroton. Tato částice je prý součástí kosmických paprsků, které neustále dopadají na planetu Zemi a stejně jako neutrino prolétnou organickým tělem téměř vždy bez jakékoliv interakce. V jistém nepatrném počtu případů však mohou po zásahu buněčného jádra nastartovat řetězovou reakci, které následně zničí celé tělo.
Parapsychologie
Parapsychologické vysvětlení říká, že za samovznícení stojí doposud neprobádané psychické síly člověka, které vedou k destrukci těla zvláště v případech, kdy si postižená osoba přeje zemřít a nevidí před sebou další smysl svého života.

Jason Chan

10. března 2011 v 16:29 Oblíbení malíři

A deď něco pro fanoušky Dragon Age -> Hádejte, kdo kreslil tyto dva, díky Dragon Age, známé obrázky ;) (Kdo to neuhádne bude za blba =D =P )

P.S. Písněte do komentářů, kdo z vás je za blba, ať se máme komu smát =D =D =P




Jason Manley

10. března 2011 v 10:11 Oblíbení malíři
Našla jsem dalšího skvělýho malíře =D Jeho nejčastějšími obrazy bývají výjevy apokalipsy, a moc povedené, a fantasy ;)