Únor 2011

Džinové

27. února 2011 v 18:32 Bestiář
Démoni islámu. Dle obecně známého povědomí stvořil Alláh džiny z ohně, stejně jako anděly ze světla a lidi z prachu. Podle méně známé verze vznikli z temného ohně bez kouře někdy dva tisíce let před stvořením Adama a nedožijí Posledního soudu. Jejich původ je ovšem mnohem starší, stejně jako kořeny Koránu. Jejich příbuzenství s lidským rodem se odráží i v možnosti džinů rozmnožovat se (a samozřejmě také umírat)
Díky Příběhům Tisíce a jedné noci (a následně společnosti Disney), má dnešní džin podobu poněkud zavalitějšího Araba s turbanem a obývá odřenou orientální lampu, případně špinavou láhev. Skutečný démon ovšem vypadá jako mrak, případně vysoký nejasný sloup (podle Al-Kazvíního jako velké létající zvíře s průzračným tělem). Dokáže na sebe vzít různé podoby, převážně se hovoří o tvaru lidském, šakalím, vlčím, zmijím nebo škorpioním. Džinové mohou i být neviditelní, umí létat a procházet zdmi. Žijí v poušti, v řekách a opuštěných domech.
Jako správný národ (či vlastně rod) se mezi nimi nachází jak věřící, tak ateisté, případně kacíři. Ateismus jim ovšem nebrání v občasném špehování andělů, čehož využívají k předávání informací o budoucnosti odvážným mágům. Zaplést se s džiny totiž není jen tak (příkladem budiž Dunsanyho povídka Stalo se zítra).
Ačkoliv dělají i dobré skutky, popularitu jim získala činnost víceméně kriminální: únosy krásných žen, chuligánské házení kamenů ze střech nebo balkónů. Podle některých démonologů sice vystavěli pyramidy a Šalamounův chrám (ten z donucení), většinou se ovšem vzpomíná na jejich destrukční činnost. (Strugačtí v knize Pondělí začíná v sobotu píší o jedné z prvních zbraní hromadného ničení - džin, vypuštěný z láhve, buďto staví paláce nebo je boří - po tisíciletém žalářování za sklem určitě nebude mít na to první náladu.).
Existují džinnové pěti úrovní:
  1. Marid
  2. Afrit (známěji Ifrít)
  3. Shaitan (čili šejtan)
  4. Jinn (Džin)
  5. Jann
Hlavou celého pronároda je pak Iblís čili Eblis, dříve zvaný Azazel, postava svou pověstí, historií a činy téměř totožná s křesťanským Luciferem.
Arabské slovo jinn znamená duch (čili anglicky spirit), čímž je dána jasná souvislost s jalovcovou, tedy ginem (jalovec je v případě mnoha bubáků evropských dobrou ochranou). Je to označení obecné (stejně jako v češtině) a označuje nejen démony, ale i nižší bytosti dobra, Alláhovy služebníky. Ale stejně jako české duch označuje dnes především démony.

Kludde

27. února 2011 v 18:12 Bestiář
Kludde je vodní, a tedy nebezpečný démon, kterého těžko objevíte, dříve totiž vybafne on na vás. V duchu prastarých vojenských tradic a zkušeností útočí za svítání nebo za soumraku. Je rychlý, protože většinou na sebe bere podobu černého psa. Bývá však spatřen i jako obrovská, chlupatá, pochopitelně černá kočka, případně jako hrůzostrašný pták jehož barvu peří zmiňovat ani nemusím.

Selkie

27. února 2011 v 15:04 Bestiář
Můžete se s ní setkat na severu Skotska a na Shetlandech. Jenom pozor, abyste poznali, s kým máte tu čest, selkie totiž umí měnit podobu a nejčastěji se objevuje jako tuleň. Což je ostatně poznat i ze jména. Za úplňku ovšem selkiové rádi vystupují na břeh a tančí, k tomu jim lépe slouží tělo lidské a tak ho v tomto případě používají, tulení kůži ze sebe shodí a schovají na dobrém místě. Vlastně nejen v tomto případě, co by to bylo za nadpřirozenou bytost, kdyby si občas nezavdala s lidmi. A tak můžete vyslechnout skotské pověsti o krásných a šikovných manželkách, které si odvážní mladíci přivedli domů, užívaje k tomu známou taktiku zabavení - v tomto případě tulení - kůže. Jakmile však manželka svou starou kůži našla, nelenila a prchnula zpět do moře.
Stejně jako sladkovodní, kontinentální a středoevropský vodník, je selkie vybaven plovacími blanami mezi prsty, což je také, vedle přirozené schopnosti vydržet dlouho pod vodou, jediné znamení, podle něhož ho lze v lidské podobě identifikovat. I když není proč, nejste-li démonologem, hnaným touhou po poznání, protože lidskou podobu na sebe berou většinou pouze selkie ženského pohlaví. A ty nejsou nebezpečné. Zato jejich protějšky někdy ano, vládnou totiž bouřemi a potápějí lodě, zvláště když se dovtípí, že na jejich palubě jsou lovci tuleňů.







Bean Nighe

27. února 2011 v 14:53 Bestiář

Bean Nighe

Skotské bánší, pradleny, které lze potkat u brodu, kde přepírají krvavé rubáše těch, jenž mají v dohledné době zemřít. Říká se, že jsou duchy žen, zemřelých při porodu a že se v podobě bánší straší do okamžiku, v nemž by se jejich život naplnil přirozenou cestou.
Někdy se jim říká caoineag, plačky, jindy ban nighechain, pradlenky, a ještě nigheag na h-ath, pradlenky od brodu. Ale pořád jde o jednu a tu samou bytost, možná zajímavou, ale o setkání s níž nikdo nestojí.

Banshee čili Bean Sidhe

27. února 2011 v 14:47 Bestiář

Banshee čili Bean Sidhe

Jak oznamuje J.L. Borges ve Fantastické zoologii, jsou (bánší) kouzelné bytosti, ohlašující nářkem (zvaným keening) blížící se smrt někoho z rodiny. Jsou ovšem velice tradicionalistické a konzervativní, protože se nestarají o nikoho, jehož keltská krev je zředěna příměsí anglosaských či skandinávských genů. Jako takové se objevují pouze v Irsku, na skotské Vysočině, ve Walesu a v Bretani.


Banshee je ovšem anglickým přepisem gaelského Bean Sidhe, ženy z kopců, což jsou dámy s dlouhými vlasy v zelených šatech a šedém plášti. Občas se jich sejde několik najednou, to když zpěvavým nářkem věští smrt někoho opravdu významného, ale většinou se objevují v sólových vystoupeních.

Gwarch y Rhibyn

27. února 2011 v 14:39 Bestiář
Což je stařena s dlouhými pažemi, černými zuby a (občas) netopýřími křídly. Potkat ji můžete ve Walesu, a to na křižovatkách nebo u bystřin. Dobře si poslechněte, co šeptá, je to důležitější než si myslíte, prozrazuje totiž, kdo z vašeho okolí v nejbližší době zemře.

Černí psi

27. února 2011 v 14:32 Bestiář
Každý si teď asi vybaví Siriuse Blacka, spíše tedy ho, v podobě Černého psa z Harryho Pottera. Ale..kolik je na legendě o Černém psu pravdy?
Barghest
Je jedním z černých psů Britských ostrovů. Velký jako tele, běhající naprosto tiše tmou, jediný zvuk, který můžete zaslechnout je cvakání jeho obludných čelistí, jako většina jeho rodu je předzvěstí smrti. S jeho tvarem to ovšem není zase tak jednoznačné, protože starší záznamy hovoří o přízraku v podobě medvěda, existuje domněnka, že samo slovo barghest, jindy barguest, vychází z germánského medvědí duch.

Černý pes s ohnivýma očima
Černí psi běhají po celé Evropě a většinou není záhodno je potkat. Na Britských ostrovech jsou povětšinou
předzvěstí smrti, jinde doprovází divokou honbu, prostě straší, kde můžou. I v Čechách, kde taktéž patří mezi nejčetnější přízraky.
Jedna z forem tohoto démona se vyznačuje ohnivýma očima, a pokud nestraší, tedy, ona straší vždycky, tedy pokud nepobíhá někde venku, ale sedí ve sklepě, pak dozajista hlídá poklady. Třeba na Košťálově u Lovosic, kde se na Květnou neděli k jednomu pokladu - a jednomu psu s ohnivýma očima - můžete dostat. Ve stejný den, v tajné chodbě, vedoucí z někdejší hospody U císaře rakouského do zřícenin hradu Starý Falkenburk číhají dokonce dva. A také na Kašperku, kde takový pes hlídá velhartický poklad, nebo v Liptálských horách u Vsetína, tam je možno nalézt poklad slavného zbojníka Ondráše. V Náklu to není jisté, protože tamní černý pes s ohnivýma očima běhá po nocích jako pominutý, jenom neštěká, asi aby na sebe zbytečně neupozornil. Další naleznete ve Zvíkovském podhradí, na Bouzově nebo v Ostravě.
V Plzni ovšem jen doprovází bezhlavého muže s trakařem, v Pavlovicích u Přerova straší spolu s jinými přízraky na místě, kde se oběsil loupežnický hejtman Kapca, u Mariánských Lázní běhá za Hajmanem, vedoucím tamní Štvaní. Specialistou na střežení tedy není.
Ohnivý pes

Pod Slepičími schody žil v domku punčochář Adam Moučka se svými třemi dcerami. Ty se nemohly dočkat, až nemocný otec zemře a napomohly mu jídlem z otrávených hub. Zesláblému nemocnému však upadla miska s jídlem na zem, kde ji rychle sežral velký černý pes, který krátce na to zcepeněl. Nešťastný otec poznal, co mu hodné dcerušky nachystaly a proklel je s tím, že pes bude hlídat stavení i se zahrádkou a vyžene odtamtud každého, kdo by se tam chtěl usadit.
Když otec zemřel, dcery rychle prodaly dům a odstěhovaly se pryč, dříve než se rozkřiklo, že se vždy o půlnoci objeví pod okny stavení ohnivý pes, jehož strašné vytí nelze vydržet.

Sleipnir

27. února 2011 v 13:59 Bestiář
Sleipniho narození
Krátce po stvoření Midgardu a Valhally přišel k Ásům obr z rodu hrimthursar, převlečený za obyčejného kameníka, a nabídl jim, že znovu postaví hradby kolem Ásgardu, zbořené při válce mezi Ásy a Vany. Chtěl za to měsíc, slunce a bohyni Freyu. Bohové nakonec na radu Lokiho souhlasili, pokud se kameníkovi podaří val postavit během jedné zimy (tedy za šest měsíců). Pomáhal mu pouze kouzelný kůň Svadilfari. Když bohové zjistili, že kameník je obr a stavbu díky Svadilfarimu stihne dokončit, obořili se na Lokiho. Loki slíbil, že obr svou odměnu nedostane. Proměnil se v překrásnou klisnu a v této podobě se objevil před Svadilfarim. Svadilfari klisnu pronásledoval celou noc a obr nestihl zeď dokončit. Později se Lokimu narodilo osminohé hříbě, které daroval Ódinovi.


Sleipnir (ve staré norštině znamená štíhlý) rozhodně nebyl obyčejný kůň. Vlastně to byl kůň dost neobvyklý, kterému by, postavit se, rozmyslel skoro každý normální či bájný kůň. Jeho jedinečnost tkvěla v jeho rychlosti. Stejně jako pegasové uměl cválat vzduchem. Možná by také stálo za zmínku, že měl osm nohou..to se u koně jen tak nevidí. Díky jeho nohoum dokázal doběhnout dokonce i do Heilheimu (říše mrtvých, z níž se nikdo nevrací, a to ani bohové. Vládla tam nesmlouvavá bohyně Hel- v překladu peklo). Sleipnir byl kůň mocného Boha Ódina. Na jeho hřbetě bude Ódin také cválat do poslední bitvy o Ragnaröku- konci světa.
Sleipnirovou matkou, byl lstivý bůh Loki (divný co?) a otcem kouzelný kůň Svaldifari (v překladu nešťastný poutník).

Ragnarok

25. února 2011 v 20:58 Severští bohové
Když dva vlci z železného háje zhltnou slunce a měsíc, hvězdy zmizí z nebe.
Potom se začnou země a všechny hory chvět tak, až se vyvrátí stromy, skály se
zřítí a všechny okovy a pouta prasknou a přervou se. Tehdy se osvobodí vlk Fenri.
Z moře se vynoří had Jörmungand. Surt vyrazí v čele šiku synů Múspellu a Loki
připluje na lodi z neostříhaných nehtů nebožtíků Naglfar spolu s mrazivými obry.
Všechny síly zla se sjednotí na Vígrídské planině. Tehdy Heimdall mocně zaduje
na svůj roh a započne soumrak bohů.

Proti mocnostem zla se postaví všichni bohové a einherjové v čele s Ódinem.
Z pětisetčtyřiceti bran Valhaly vyrazí osmset einherjů z každé, do litého
boje s vlkem. První padne Frey, neboť neozbrojený proti Surtovy nemá šanci.
Týr zahyne v boji s nestvůrným psem Garmem. Thór zasadí smrtící úder hadu
Jörmungandovi, ale pokryt jeho jedem udělá devět kroků a umírá. Ódin statečně
vyráží vsříc vlku Fenrimu a vrhá po něm svou mocnou zbraň, kopí Gungnir, ten
však rozevře chřtán od země k nebesům a Ódina pozře. Je pomstěn Vídarem,
který Fenrimu přišlápne tlamu a rozpůlí mu vejpůl. Poslední souboj svádí Loki
s Heimdallem, oba se navzájem zabijí. Bohové, einherjové i lidé umírají pod
strašným ohněm, který na ně uvrhne Surt.

Avšak několik Ásů přežije. Zničená země bude nahrazena novou, z moře vyvstalou,
krásnou a věčně zelenou zemí, v níž budou bydlet ti, kteří přežili: Vídar a
Váli, Thórovi synové Módi a Magni, z Helu se navrátí Baldr a Höd. Také Dva lidé
přežijí, muž a žena, které ukrýval strom Yggdrasil. Ti zalidní nový svět.



Vědmina píseň:

Znovu však vidím zvedat se z moře
zelenou zemi jak v začátku věků.
Nad proudy vod orel poletuje,
který ze skal rád po rybách slídí.

Ásové se scházejí na Idské pláni,
hovoří spolu o hrozné sani,
vzpomínají velkých věcí,
starých run vládce světa.

Nyní se najdou na travnaté pláni
zas zlaté kostky, jež k zábavě byly
v počátku věků vládnoucím rodům.

Týr

25. února 2011 v 20:56 Severští bohové
Týr je severský bůh války, odvahy a nebojácnosti. Je Ódinovým synem, pravděpodobně adoptivním. Jen on se nebál krmit rostoucího vlka Fenrira a tak je zván pěstounem vlka. Přes svou čest a schopnost přímého jednání musí Týr křivě přísahat, když dojde ke spoutání Fenrira. Za trest jej vlk připraví o pravou ruku. S tím souvisí rituál vstupu do Týrova posvátného háje, kdy si návštěvníci nechávali svázat ruce a nohy. Jemu zasvěceným dnem je úterý. Týr představuje právo a řád a je rozhodně čestnější a spravedlivější soudce než nevyzpytatelný Ódin. Přísaha složená v jeho chrámu měla nejvyšší pečeť neporušitelnosti. Týrovou runou je Teiwaz, tuto runu ve tvaru šipky (zvanou též oštěpovou runu) si válečníci ryli z obou stran čepele na zbraně, nebo dokonce do masa na vnitřní stranu pravého předloktí, aby jim zajistila po smrti přímý vstup do valhally. Týr je nejstatečnější z božské rodiny Ásů.

Thór

25. února 2011 v 20:51 Severští bohové
Thór
(psáno též Thor či Tór) je v severském panteonu bůh hromu, deště nebe a plodnosti země. Je strážcem a vykonavatelem spravedlnosti. Ochraňuje kováře, mořeplavce a rybáře, rolníky. Hned po Ódinovi, který je jeho otcem, je druhým nejdůležitějším bohem. Jeho matkou je Fjörgyn, bohyně země. Thórovou ženou je Sif, se kterou má dceru Trúd. Má také dva syny Módiho a Magniho, avšak s obryní Járnsaxou. V literatuře také označován jako Ásathór ("Thór Vozka") či Hromovládce. Thór je klasickým vyobrazením silného a statečného vikingského bojovníka s postavou hromotluka. Oděn v kožešinách s rudými vousy spletenými do copánků a v ruce třímá kladivo.
Thórovo kladivo Mjölni
Jedním z atributů Thóra je mocné kladivo Mjollni, které mu vykovali skřítkové Brokk a Sindri. Kladivo je ukuto tak těžké, že jej zvedne jen sám Thór a jeho syn Magni. Thór vrhá kladivo v podobě blesku a po neomylném dopadu se mu vrací do ruky. Mjollni ale Thórovi neslouží jen k boji s obry, což jsou jeho úhlavní nepřátelé, ale používá ho i k orání půdy a tím ke zlepšení úrody. Aby mohl Thór kladivu bezpečně vládnout patří mu ještě dva kouzelné předměty: rukavice, díky nimž kladivo chytá zpět, a opasek síly, který desetinásobně zvyšuje jeho již tak obrovskou sílu.
Cestování
Boha na jeho cestách kromě neodmyslitelného kladiva často doprovází kozlové Tanngnjóst a Tanngrisni, kteří táhnou jeho vůz, rachot jeho kol zněl jako hromobití. Jsou kouzelní, a proto když je Thór večer sní, ale nechá kosti i kůži, ráno jsou kozlové opět celí. Jeho sluhové jsou Tjálfi a Röskva. Dalším jeho častým společníkem a našeptávačem je Loki, který je vlastně zdrojem většiny Thórových potíží, ze kterých mu poté pod hrozbou násilí opět pomáhá.
Thórova smrt
Při poslední bitvě, soumraku bohů, zápasí Thór s obrovským hadem Midgardsormem se kterým se navzájem zabiji.
Současnost
V současnosti se odkazy vyskytují v mnoha jménech především severských národů (Norů, Islanďanů, ...). To souvisí hlavně s historií, kdy se právě tyto národy živily zemědělstvím, tedy pod patronací Thóra, a tudíž neměly příliš v oblíbě Vikingy, plundrující cizí osady ke své obživě. Vikingové uctívali Ódina jako vládce padlých.

Loki

25. února 2011 v 20:36 Severští bohové
Loki (také Lopt) je lstivý bůh ze severské mytologie. Původem obr uzavřel s Ódinem pokrevní bratrství a byl přijat mezi Ásy. Při ragnaröku však stojí proti nim. Jeho dnem je sobota. Loki je syn obra Fárbautiho a obryně Laufey. Má dva bratry, Býleista (Býleipta) a Helblindiho. Se svou ženou, bohyní Sigyn, má dva syny, Narfiho a Váliho.
S obryní Angrbodou zplodil v Jötunheimu tři děsivé stvůry:
· obrovského vlka Fenriho
· mořského hada Jörmunganda
· ženu Hel, vládkyni podsvětí
Když Loki při stavbě Ásgardské zdi chtěl odlákat hřebce Svadilfariho, proměnil se v klisnu a stal se tak "matkou" Ódinova osminohého koně Sleipnira.
Na hostině mořského boha Aegiho Loki zabil Fimfagena, jednoho z Aegiho služebníků. Bohové ho vyhnali, ale Loki se vrátil a dožadoval se medoviny odvolávaje se na bratrství s Ódinem. Přítomné Ásy začal kritizovat a postupně vytkl bohům jejich neřesti a zločiny. Až když přišel bůh Thór, stáhl se Loki před jeho hrozivým kladivem a odešel.
O tomto incidentu vypráví Lokasenna, jedna z písní ve Starší Eddě.
Loki a slepý bůh Höd.
Proradný Loki byl také hlavní příčinou smrti krásného boha Baldra. Baldrova matka, bohyně Frigg, si nechala od všech věcí, rostlin a zvířat přísahat, že Baldrovi neublíží. Loki se však převlékl za ženu a Frigg se mu přiznala, že jedna malá větvička jmelí ji nepřísahala. Loki pak přesvědčil Baldrova slepého bratra Höda, aby se zúčastnil oblíbené zábavy ostatních bohů. Vedl Hödovu ruku a nechal ho větvičkou na bratra vystřelit. Baldr padl mrtev.
Hel později souhlasila, že Baldra propustí z podsvětí, pokud ho budou všechna stvoření oplakávat. Loki se prý přeměnil v obryni Tókk a mrtvého boha oplakat odmítl (není však jisté, zda to skutečně byl Loki).
Spoutání Lokiho
Po Baldrově smrti se Ásové rozhodli Lokiho potrestat. Loki se ukryl v horách v domě se čtyřmi dveřmi. Přes den se v podobě lososa skrýval ve Fránangrském vodopádě a v noci přemýšlel jakou léčkou na něj asi bohové vymyslí. Z nudy přitom splétal lněnou přízi a mimoděk tak vynalezl rybářskou síť. Když uviděl Ásy přicházet, hodil síť do ohně a utíkal se schovat pod vodopád. Bohové však podle otisku v popelu spletli sít novou a Lokiho nakonec chytili. Odvedli ho do jeskyně a přivedli jeho syny, Váliho a Narfiho. Váliho přeměnili ve vlka, jenž bratra rozsápal. Narfiho střevy Lokiho připoutali ke třem kamenům. Jeden měl pod rameny, druhý pod zády a třetí pod koleny. Na tvář mu kape jed z hada, kterého přinesla obryně Skadi, proto Sigyn vedle něj sedí a zachytává kapky do misky. Občas však musí plnou mistku vylít. V době, kdy Lokimu jed kape na tvář, zmítá se bolestí a způsobuje tak zemětřesení. Loki se z pout osvobodí, až nastane ragnarök.

Heimdall

25. února 2011 v 20:24 Severští bohové
Heimdall
je jedním z nejpodivuhodnějších severských bohů. Je synem Ódina a pravděpodobně všech devíti dcer boha moře Aegira. Je nazýván bílým Ásem a též jmény Hallinskidi ("ohlý roh"), Gullintanni ("zlaté zuby"), Vindhlér ("větrný ochránce"), Ríg a Mardall. Vlastní koně Gulltoppa.
Jeho hlavním úkolem je strážit sídlo bohů v Ásgardu. Sídlí v pevnosti Himinbjörg ("nebeský hrad") u duhového mostu do Ásgardu Bifröstu. Je statný, silný a vytrvalý, téměř nepotřebuje spát. V noci vidí úplně stejně dobře jako ve dne a to na celé míle daleko. Má sluch tak dobrý, že slyší růst trávu, a dokonce i vlnu na hřbetech ovcí. Jeho zuby jsou z ryzího zlata. Je věčně na stráži a sám zaduje na roh Gjallarhorn ("zvučící roh") v den poslední bitvy. Jeho zvuk bude tak výrazný, že zaletí do všech koutů země. Sám potom zůstane při Ragnaröku jako poslední z bohů a bude bojovat s odvěkým nepřítelem, lstivým Lokim, kde Loki ztělesňuje oheň a Heimdall déšť. V bitvě se navzájem zabijí.
Jedinkrát vyrazil Heimdall ze své pevnosti do Midgardu. Tehdy strávil tři noci u třech párů a vždy po devíti měsících přišly na svět děti, založil tak tři lidské stavy. Jeho synové tehdy byli Trael, otrok, Karel, sedlák, a Jarl, král, od nichž pochází veškeré společenské rozvrstvení seveřanů. O této Heimdallově cestě a návštěvě u manželů Áiha a Eddy, Afiho a Ammu a Fadira a Módir vypráví eddická báseň Píseň o Rígim.

Frey

25. února 2011 v 19:35 Severští bohové
Frey
nebo Freyr je bůh ze staré severské mytologie, syn Njörda, manžel Gerdy, Freyin bratr, patron plodnosti, míru a prosperity, vládce bílých Álfů (někdy nesprávně nazývaní elfové). Říká se, že je nejušlechtilejší ze statečných bohů a po Baldrovi nejkrásnější, kromě plodnosti střeží také letní slunce. Jeho hlavním atributem je ztopořený úd, mezi jeho další atributy patří zlatý kanec Gullinbursti, loď Skídbladni a kouzelný meč schopný sám bojovat. O ten ale přišel kvůli lásce, což později (při ragnaröku) způsobí jeho smrt. Některé zdroje zmiňují jeho účast na tajných sňatcích, zřejmě je tedy patronem těch, jimž není jejich láska okolím přána. Jedním z jeho jmen je Yngvi, od něhož odvozují svůj původ první švédští králové (Ynglingové). Jeho jméno znamená v překladu "Pán" nebo "Předák". Kdysi mu byly přinášeny lidské oběti.

Baldr

25. února 2011 v 19:30 Severští bohové
(také Balder či Baldur) je bůh v severské mytologii, druhorozený syn Ódina a Frigg. Jeho ženou je Nanna, se kterou měl syna Forsetiho. Popisován je jako pohledný mladík. Kromě své krásy byl velmi laskavý a mírumilovný, proto ho lidé uctívali jako boha dobra a míru. Oblíbený byl i mezi bohy, jen Loki ho nenáviděl. Navedl proto Baldrova slepého bratra Höda, aby na něj vystřelil šípem ze jmelí. Všechny stvořené věci (až na jmelí) slíbily Frigg, že jejímu synovi neublíží. Bohové se pak často bavili vrháním různých předmětů na Baldra, ty mu však nikdy neublížily. Šíp ze jmelí však slibem nebyl vázán a Baldra proto zabil. Ten pak i se svou ženou sestoupil do Helheimu.
Baldr bydlel v Breidabliku, nejčistším místě Ásgardu. Jeho jméno je trochu matoucí, protože v překladu znamená "Pán". Mezi jeho rostliny patří jmelí, dub a třezalka. Jeho matka, bohyně Frigg, znala dopředu tragický osud svého syna, marně se však snažila ho zvrátit. Po jeho smrti slíbila svou lásku a přízeň tomu, kdo se vypraví do Helheimu a přivede Baldra zpět. Její výzvu sice vyslyšel Hermód, ale jeho mise nebyla úspěšná. Za neúspěch mohl opět Loki. Na Baldrově pohřbu se kupodivu objevili také obři, kteří jinak Ásům přáli jen to nejhorší. Ačkoliv Baldr byl soudcem lidí a bohů, jeho rozsudky zpravidla nebyly respektovány.
Baldr vlastnil loď Hringhorni (největší ze všech), na které byl společně se svojí manželkou, jenž zemřela žalem, pohřben na hranici. Po ragnaroku se společně s Hödem navrací z Helheimu zpět na nově vytvořenou zemi.

25. února 2011 v 19:24 Severští bohové
je severský bůh, syn Bestly a Bora, bratr Ódina a Viliho. Tito bratři zabili obra Ymiho a z jeho těla stvořili svět. Spolu také stvořili člověka. Jeho darem lidstvu byly smysly (sluch, zrak a řeč) a podoba lidského těla. Někdy je zmiňován jako jedno z jmen samotného Ódina či jako jiné jméno pro Lodura.

Vili

25. února 2011 v 19:20 Severští bohové
Je severský bůh, syn Bestly a Bora, bratr Ódina a Véa. Tito bratři zabili obra Ymiho a z jeho těla stvořili svět. Spolu také stvořili člověka. Jeho darem lidstvu byl rozum a pohyb. Někdy je zmiňován jako jedno z jmen samotného Ódina či jako jiné jméno pro Höniho.

Ódin

25. února 2011 v 16:58 Severští bohové
Je hlavní bůh severského panteonu. Otec veškerenstva, patron básníků, bojovníků a státníků, bůh smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a Vé) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život. Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) "moudrosti věků". Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, styrač a jilm.

Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipni a dva havrani, Hugin a Munin (Myšlení a Paměť), kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa.
Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení. Ódin má tři sídla v Ásgardu. Prvním z nich je Gladsheim, rozlehlá hala, kde předsedal soudům. Jeho trůn Hlidskjalf stojí ve Valaskjálfu postaveném z pevného stříbra, což je druhá z jeho síní v Ásgardu, z něhož je vidět do všech devíti světů. Třetí je Valhalla, hala padlých, kde Ódin přijímá duše padlých válečníků. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře. Společně s Lokim a Thórem patří k nejdůležitějším severským bohům.
Ódin měl několik žen a je otcem mnoha dětí. Se svou první ženou, Frigg, měl nejlaskavějšího syna Baldra. Je také otcem slepého boha Höda.


Cris Ortega

16. února 2011 v 15:56 Oblíbení malíři
Tohle je další ze skvělých malířů, který se věnuje gotickým, fantasy a vlastně i sci-fi obrazům
C. Ortega
C. Ortega
M. Delon
M. Delon
M. Delon
M. Delon
M. Delon
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega
C. Ortega