Prosinec 2010

Sfinx

13. prosince 2010 v 16:48 Bestiář
Sfinx (sfinga) je mýtický tvor, který má tělo lva s hlavou berana, sokola nebo člověka. Nejstarší doklady Sfingy jsou známy ze starověkého Egypta, odkud se dostala do řecké mytologie. V moderním pojetí je Sfinga symbolem záhadnosti, v moderním umění se stala symbolem záhadnosti ženy.

Sfinx v moderní literatuře a kultuře

.
V evropské literatuře se sfinx objevila v 19. století v romantismu a symbolismu.
V současnosti se sfingy objevují především ve fantasy literatuře nebo v počítačových hrách, kde převažuje vliv antiky. Sfinga zde často dává různé hádanky, jejichž uhodnutí ovlivní osud hrdiny. V takovéto literatuře jsou sfingy většinou obrovská zvířata s lvím tělem, lidskou hlavou a s křídly. Sfingy tak nejčastěji mají roli záporných vedlejších hrdinů a jejich přemožení představuje velmi složitý úkol.
Sfinga se v této roli objevila např. ve hře Final Fantasy nebo v sérii knih s Harry Potterem.

Amfisbena

13. prosince 2010 v 16:44 Bestiář
Je to had který má na obou koncích hlavy.Každá hlava žije vlastním životem.Když jedna spí druhá bdí.Tento netvor má dvě tlapy zakončené drápy,ale nedokáže chodit.Jednu hlavu uchopí do tlamy druhé a kutálí se jako kolo.Protože je to dost těžký způsob pohybu vyskytuje se v rovinách.
.

Nemejský lev

13. prosince 2010 v 16:36 Bestiář
Nemejský lev byla nebezpečná a nezranitelná šelma v řecké mytologii. Zabít nemejského lva byl první ze dvanácti úkolů Héraklových.

Mýtus

Lev žil v jeskyni v Nemeji v Argolidě, chytal mladé ženy a lákal na ně mladíky, kteří je chtěli vysvobodit. Když přišel hrdina Héraklés do služby k mykénskému králi Eurystheovi, měl splnit dvanáct úkolů, z nichž první byl zabit Nemejského lva. Heraklés se nejprve marně snažil lva zastřelit šípem, protože nevěděl, že jeho kůže je neprůstřelná. Potom si zjistil, že jeskyně má dva vchody, a jeden z nich zahradil. Lva v jeskyni pak omráčil kyjem a rukama zaškrtil. Marně se ale snažil lva stáhnout z kůže, dokud mu Athéna neporadila, aby to udělal tesákem samotného lva. Když se Heraklés vrátil do Mykén s kůží nemejského lva, král se zděsil, protože to považoval za nemožné, a varoval Herakla, že další úkoly budou ještě těžší. Kůži ze lva pak Heraklés nosil na těle jako brnění.
.

Elfové

13. prosince 2010 v 16:22 Bestiář

Elf je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze starogermánských pověstí. Jejich původní
.
jméno pocházející ze staré norštiny zní Álf. Téměř všichni autoři se shodují v tom, že mají něco společného s lesy nebo alespoň s přírodou. V současném anglosaském světě (kromě velké části fantasy literatury) se výraz elf používá převážně pro malé pohádkové bytosti příbuzné skřítkům a vílám.V severské mytologii se můžeme se setkat s několika značně odlišnými druhy elfů.
Světlí nebo také sliční elfové jsou lidem podobné bytosti vysok
.
ého štíhlého vzrůstu s dlouhými, většinou tmavými vlasy, jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Obývají lesy nebo travnaté pláně, neznají zemědělství a žijí z darů přírody. Jsou členy družiny boha plodnosti Freye a mají na starosti růst rostlin..
Tmaví nebo černí elfové jsou malého vzrůstu a žijí pod zemí. Zřejmě mohou být různého vzhledu, poznávacím znakem jsou však opět špičaté uši. Často se o nich hovoří jako o skřítcích nebo permonících, liší se však od trpaslíků.
Jako elfové také bývají označovány víly, přesněji se buď jedná o druh víl, nebo tvoří dohromady s vílami jednu skupinu.

Elfové v moderní literatuře

Postavy elfů se často vyskytují v současné fantasy literatuře a jiných fantasy dílech včetně her na
.
hrdiny. Jejich typologie bývá podobná jako u mytologických elfů, v jednom díle resp. fantasy světě se však obvykle vyskytuje pouze jeden druh elfů. Elfové jsou známí zejména z děl J. R. R. Tolkiena, Raimonda E. Feista, A. Sapkowského, Poula Andersona nebo Christophera Paoliniho.
Ve fantasy se nejčastěji vyskytují elfové podobní mytologickým elfům světlým. Jedná se obvykle o bytosti vysokého štíhlého vzrůstu s jemnými rysy obličeje a špičatýma ušima. Špičatost se ovšem pohybuje od lehké (tvar zhruba jako polovina lipového listu) u Tolkiena až po uši stejně dlouhé jako králičí například v japonských anime. Délka života elfů je většinou výrazně delší než lidská, pohybuje se od nestárnoucích Tolkienových až k "pouhým" několika stoletím. Elfové se vyznačují velkou moudrostí, mají rádi přírodu, často bydlí přímo v lese. Jejich obvyklou zbraní je luk.
Elfové z fantasy jsou také běžnou rasou v hrách na hrdiny jako je Dungeons & Dragons nebo Dragon age.

Elfové ze světa Warcraftu

.
Ve světě Warcraftu představovali elfové lid vysokých, velekrásných a inteligentních bytostí vyznačující se svýma dlouhýma špičatýma ušima. Původně se jednalo o jedinou rasu zvanou Kal'dorei (noční elfové), která vznikla a žila původně při břehu jezera na tehdy jediném kontinentě zvaným Kalimdor. Toto jezero bylo později označováno jako Studna věčnosti. Elfové byli první bytosti, kteří magii s ní spojovanou objevili. Elfy si zamiloval Cenarius, mocný polobůh obývající zalesněné oblasti, který elfy učil o uspořádání světa. Civilizace elfů se rozšířila po celém kontinentě. Královna Azshara vybudovala na břehu Studny věčnosti velký palác, kde shromažďovala své nejvěrnější služebníky (nazývala je Quel'dorei neboli Urození) a zasvěcovala je v magii. Avšak královna Azshara pod nekontrolovatelným používáním magie zešílela a ona a její Urození přivolali do svého světa Plamennou legii, zhoubnou armádu démonů a přestože ji za obrovského úsilí elfové zahnali zpět, došlo k roztrhnutí světa, zničení Studny věčnosti (dárkyně magické moci a nesmrtelnosti) a elfové se rozdělili na Nagy, Noční elfy a Vysoké elfy z nichž se po zkáze jejích království Quel'Thalas stali Krvaví elfové
Noční elfové žijí v lesích Kalimdoru, kde vypěstovali Strom světa, který bylo zdrojem jejich magie a zároveň dárce nesmrtelnosti. Tito elfové mají modrou, fialovomodrou až úplně filavou barvu pokožky a vlasy v zelených, fialových, bílých či modrých odstínech. Specializují se na boj na dálku a v noci se dokáží skrýt. Jejich magie je úzce spjata se Stromem světa a také s měsíčními studnami, jejichž vodu nabíjí magií skrze měsíční svit bohyně Elune.

Faunové

12. prosince 2010 v 21:32 Bestiář
Faunové jsou lidé(většinou muži ale i ženy) s kozíma rohama,ušima ,dolnímy končetinamy(velmi podobnými kozím) a ocáskem. Obecně byli faunové považováni za rozverné a zahálčivé bytosti,které dají přednost vlastní zábavě,než aby dělali něco užitečného.
Potulovali se po divokých místech krajiny. Svůj volný čas trávili nad pohárem vína nebo tančili s
faun
Dryádami. Mimochodem- byli to Římané,kdo jim jako první začali říkat faunové.
Nejznámějším faunem byl bezpochyby Pan. Byl bohem lesů,polí,stád a pastýřů a žil v horách a lesích.Horlivý hudebník si vymyslel vlastní píšťalu z rákosu zvanou "Panova flétna". Když na ni hrál,lesní ženy tančily.A to zejména najády, dryády a nymfy.
Pan bydlel v jeskyních a v noci chodil tiše po lese.Zvuk jeho vzdálené hudby nebo jeho náhlé zjevení často děsily pocestné,takže se začalo používat slovo "panický" pro náhlý strach nebo hrůzu bez viditelné příčiny.

Founus byl římský bůh divoké přírody a podobně jako faunové se nejraději věnoval pití a tanci.Byl také považován za ochránce dobytka a často byl zobrazován,jak drží pohár a na sobě má vlčí kůži.To bylo pravděpodobně proto,že mu Římané taky někdy říkali Lupercus,tedy "ten,který odhání vlky".

Mantichora

12. prosince 2010 v 21:27 Bestiář
Mantichora je magický tvor s tělem lva velkými křídly, která jsou podobná netopýřím a obrovským škorpioním ocasem. Aneb: hlava lidská, tělo lví, ocas škorpióna… Má temně rudou srst. Je zcela naplněná zlem. Bývá větší než je obyčejný lev, a jeho řev je strašný, daleko silnější než jakýkoliv jiný zvuk. Je symbolem strachu. Mantichora je nesmírně dravou a bleskově útočící šelmou, schopnou jak dlouhých skoků tak i rychlého běhu. Její nejoblíbenější kořistí je člověk. Podle etymologického rozboru znamená název mantichora (mardchora) v překladu doslova lidožrout. Pro středověké křesťanství byla mantichora symbolem ďábla a nejtěžších smrtelných hříchů.
mantichora

Medůsa

12. prosince 2010 v 21:01 Bestiář
Medúsa byla jediná smrtelná z trojice Gargon, obludných dcer boha Forkýna a jeho manželky Kéty. Byla nadmíru ošklivá, stejně jako její sestry Stheinó a Euryalé, ale ne od narození. Protože se nechala svést Poseidónem v Athénině chrámu, proměnila ji bohyně v obludu s blýskavýma očima obrovskými zuby, mosaznými drápy a hady místo vlasů. Její pohled stejně jako baziliščí, petrifikoval.
Athéna poznamenala celý Medúsin život. Ona proměnila krásnou dívku v příšeru. Tatáž bohyně později poradila Perseovi, jak rozeznat mezi nesmrtelnými smrtelnou příšeru a jak použít zrcadlo, aby ji mohl bez problémů zabít. Perseus jí usekl hlavu a věnoval ji na štít Athéně.
medusa

Fenrir

12. prosince 2010 v 20:55 Bestiář
Je to příšera, jejíž rozevřená tlama se spodní čelistí dotýká země, zatímco čumák nebes.
Momentálně tráví život za mřížemi, respektive v poutech, a čeká na svých pět minut slávy: je mu totiž přisouzeno, že zlikviduje samotného Odina (bůh severského panteonu). Vzápětí poté bude propíchnut mečem Odinova syna Vídara.
Nechal se bohy spoutat těmi nejpevněšími řetězy které, jedním napnutím svalů je rozlámal. Když se takhle předvedl, sebevědomí mu stouplo.
Jenže s bohové neradi prohrávají sebemenší spory a tady šlo o mnohem víc. Proto se obrátili na trpaslíky a ti jim z kořenů hory, medvědích šlach, ženského vousu, rybího dechu, ptačí sliny a kočičího dechu vyrobili jemnou, ale neskutečně pevnou pásku Gleipnir. Zbývalo jen nalákat Fenrira do pasti; což se také povedlo, i když; jako záruku (protože vlk nebyl zase tak hloupý) musel mezi jeho zuby strčit bůh Týr ruku. Přišel o ni, jenže Fenrir nedokázal pásku přetrhnout.
Pro jistotu, aby nemohl za ta dlouhá tisíciletí, která do posledního boje zbývají, Glepnir přehryzat, mu strčili mezi čelisti meč a přivázali ho ke skále Gioll. Tam také čeká na Ragnarök, kdy pouta prasknou a on bude moci vyrazit za svým osudem.
fenrir

fenrir

Gryf

12. prosince 2010 v 20:52 Bestiář
Gryf neboli pták Noh je zobrazován se lvím tělem, zadníma nohama a ocasem, a s orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty. Vyjadřuje bystrost orla a sílu lva. Jeho symbolický význam spočívá v ovládnutí země a oblohy.
gryf
Egyptská mytologie líčí gryfa jako symbol ochrany a msty. V Ptolemaiovské době jsou v podobě gryfa znázorňováni Re a Hor.
Ve starém Řecku značil božskou moc, byl zasvěcen Apollónovi. Rovněž byl považován za ztělesnění bohyně Nemesis.
V ranném křesťanství byl symbolem znovuzrození, později jej toto náboženství víceméně zavrhlo. Tento tvor byl také zpočátku líčen jako satanův služebník svádějící na scestí lidské duše, později se stal symbolem dvojí přirozenosti Ježíše Krista - božskou (pták) a lidskou (zvíře). Proto se gryf stal také protivníkem hadů a bazilišků, kteří byli považováni za převtělení satanských démonů.
Marco Polo ve svém cestopise ze 13. století zmiňuje svědectví domorodců z Madagaskaru a Zanzibaru, kteří tvrdili, že každoročně přilétá obrovitý pták podobný orlu, který chytá slony, vznese se s nimi, a pak je pustí na zem. Sloni se pádem zabijí a pták na nich pak hoduje. Marco Polo považoval toto stvoření za gryfa, domorodci však tvrdili, že měl čistě ptačí podobu.

Mínotaurus

12. prosince 2010 v 20:43 Bestiář
Podle legendy manželku krále Mínoa,
Pásifaé, svedl bílý býk. Jí se pak narodil Mínotaurus, netvor s lidským tělem a býčí hlavou. Král si nechal od samotného Daidala (architekt, který byl pak uvězněn, aby neprozradil tajemství chodeb) postavit Labyrint, do kterého pak nevlastního krvelačného syna
minotaurus
uvěznil. Tak ho i schoval před zraky svých poddaných. Nevěrné královně Pásifaé připravil král Mínos rafinovanou krutou smrt.
Mezi Krétou a Athénami vypukla válka poté, co na hrách v Athénách byl zabit syn krále Mína, Androgeós. Athény padly a byla na ně uvalena povinnost odvádět Krétě lidskou oběť - sedm dívek a sedm chlapců pro Mínotaura.
Syn athénského krále Aigea, Théseus, se vypravil s oběťmi lodí na Krétu odhodlán zabít netvora. Krétský král ho celkem vlídně přijal, popřál mu štěstí, avšak upozornil ho, že možná Mínotaura zabije, ale sotva se dostane z labyrintu ven.
S pomocí bohyně Afrodíté padla Théseovi do oka královská dcera Ariadna a i ona se zamilovala do něj. Tak se stalo, že v předvečer boje dala Théseovi kouzelný meč a přidala klubko niti, které za sebou bude rozmotávat a tak najde zpáteční cestu.
Ráno byly oběti odvedeny k labyrintu, ale jenom Théseus vstoupil dovnitř, odvíjel Ariadninu nit a tmavými vlhkými chodbami se dostal až obludě a bez prodlení Mínotaura zabil.
Dostal se šťastně ven, všemi vítán. Král mu poděkoval za zabití netvora a zrušil povinnou každoroční oběti Athén. Dál už ale tolik štěstí nebylo: Ariadna chtěla odplout s Théseem, ale noc před odplutím jí ve snu Athéna přikázala nikam nejezdit. Místo toho se druhý den stala manželkou Dionýsovou. Théseus se vracel sám a protože nechal na lodi černé plachty, znamení vlastní smrti, jeho čekající otec král Aigeus se žalem vrhl do moře. I sám Théseus po létech kralování a mnohých hrdinských dobrodružství neslavně zahynul, byl svržen do moře.

Vlci

12. prosince 2010 v 20:02 Vlci
.
Vlk je odpradávna pro člověka symbolem čehosi zlého, krutého. Lidé se vlků bojí a někteří je nenávidí. Vlastně je ani neznají a hned je odsuzují k likvidaci. To je špatný krok. Musíme se pokusit jim aspoň trochu porozumět, vždyť to jsou úplně skvostná zvířata. Ten strach a nenávist pochází z dávných dob, kdy člověk - pastevec jen těžko ochraňoval svá stáda před těmito vysoce inteligentními a dokonale organizovanými šelmami. Nakonec však člověk zvítězil, početní převahou a zdokonalením svých zbraní. Vlk byl na mnoha místech Země vyhuben, proto je zařazen do Červené knihy ohrožených druhů zvířat. Až potom začali vědci bádat, jaký vlk doopravdy vlastně je. Zjistili neuvěřitelné věci. Je to džentlmen, kavalír, šlechtic mezi zvířaty a také dokonalý milenec, manžel či otec. Vlci uzavírají trvalé manželství a jsou si často věrni doslova až za hrob. Vznik tohoto manželství má velice důležitou podmínku - dvojice může založit rodinu pouze v případě, že je vlastníkem dostatečně velkého loveckého revíru, jinak by ji neuživila. A co dělají ti ostatní, například jejich odrostlá mláďata z minulých let? O neobsazené revíry je jistě nouze, napadne každého. Je to neuvěřitelné, ale ti zachovávají celibát. Zůstávají často ve smečce nebo se připojují k jiné ( většinou příbuzné ) a fungují jako hodní strýčkové a tety. Hrají si s mláďaty, hlídají je, pomáhají s výchovou a dokonce i s lovem pro ně. Teprve když se nějaký revír uvolní, ti nejschopnější a nejsilnější mohou uzavřít manželství a založit rodinu. V rodině jsou velmi vzorní a leckteří lidé by si z nich mohli brát příklad.
.
Vlk - samec je ke své družce nesmírně něžný, ohleduplný a trpělivý. Žádná lidská manželka není tak rozmazlována. Vlčice může všechno, je první u kořisti a dostává ta nejlepší sousta. Má-li špatnou náladu a svého druha třeba i kousne, vlk se nijak nebrání ani jí to neoplácí, ba naopak. Snaží se ji uchlácholit a náladu zlepšit. (Vlci však nemívají často špatnou náladu, jsou-li najezení, dovedou dovádět a hrát si jako štěňata.) Jejich námluvy jsou v období říje plné her, honiček a jemných předstíraných rvaček. Ale vždycky Je to vlčice, která útočí jako první, zatímco samec trpělivě snáší její rozmary a mazlí se s ní. Vlci se dokonce umí i líbat. Tím se jí snaží přimět ke spojení, které je stejné jako u psů, ale rozdílné v radostné předehře a v krásném trvalém vztahu mezi oběma partnery.

Víly

12. prosince 2010 v 19:55 Bestiář

Svým kouzlem zasahují víly do života lidí. Jsou prý nejpočetnější, nejkrásnější a nejpozoruhodnější ze všech nižších božstev. Jejich existence není vymezena určitou dobou a místem. Staří Řekové,
víla
Eskymáci a Indiáni vyprávějí příběhy mužů, jimž se podařilo získat lásku těchto stvoření. Je však nebezpečné, když víla svou vášeň uspokojí, může své milence zahubit.
V Irsku a Skotsku se traduje, že víly mají své příbytky pod zemí. Vílám se líbí zelená barva, mají rády zpěv a hudbu.

Siréna

12. prosince 2010 v 19:51 Bestiář
Sirény (řecky Seirénes, Σειρῆνες) jsou bytosti antické mytologie, kouzelné pěvkyně, které svým
siréna
neodolatelným vábivým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Sirén bylo vždy několik, jejich počet kolísá od dvou do pěti.
Sirény jsou prý dcerami Achelóa, boha velké řecké řeky téhož jména, a Múzy tance Terpsichory a původně patřily mezi nymfy bohyně Persefoné. Poté, co ji unesl bůh podsvětí Hádes, Sirény zatrpkly a začaly se mstít na námořnících.Ale možná byly potomky Forkýse a Kétó.
Mezi slavné hrdiny antické mytologie, kteří se se Sirénami setkali, patří Odysseus a Argonauti. Odysseus při své dlouhé plavbě z trojské války poznal ostrov Sirén dříve, než se dostali na doslech, a proto nařídil svým mužům, aby si zalepili uši voskem a nemohli tak být přilákáni jejich zpěvem. On sám se však neohlušil, pouze se nechal připoutat ke stěžni, a tak jako jediný mohl slyšet jejich líbezný zpěv.
Argonauti byli rovněž lákáni zpěvem Sirén, ale naštěstí s sebou měli velkého pěvce Orfea, který je ochránil před Sirénami tak, že je svým zpěvem přehlušil.
Zhruba od 8. století začaly být zobrazovány jako ženy s rybím ocasem, tedy mořské panny. Česky se pak někdy označují jako ochechule.
V heraldice bývá siréna zobrazována jako figura položeny s dvěma rybími ocasy a ptačími křídly.

Pegas

12. prosince 2010 v 19:44 Bestiář
Kdo by neznal pegase, okřídleného koně, který je symbolem básníků, umělců a mnoha dalších. Jako
pegas
zobrazení bystrosti ducha, vysokého tvůrčího zanícení a básnických ambicí byl s oblibou používán jako renesanční motiv. Bývá zobrazen jako sněhově bílý kůň s křídly pokrytými ptačím peřím rovněž bílé barvy. Popisy pegasova zrození jsou velmi různá. Někteří říkají, že byl dítětem Poseidona a Kordon Medusy, jiní ale tvrdí, že se zrodil z krve Medusy, když jí Perseus usekl hlavu.
Pegas se poprvé objevil v jedné řecké báji coby okřídlený kůň hrdiny Bellerofonta; Bellerofontovi ovšem vlastnictví tak mimořádného zvířete poněkud stouplo do hlavy, chtěl tak na něm vyjet až na samotná nebesa. Pegas ho ale shodil a přidal se ke hvězdám.

Nymfy

12. prosince 2010 v 19:41 Bestiář
Antičtí autoři rozdělovali nymfy na vodní a suchozemské. Byly to krásné sličné ženy a pohled na ně mohl zbůsobit šílenství a jestliže byly nahé, tak i smrt. Suchozemské nymfy žily v lesích na stromech,se kterými i umíraly. Dokázaly být neviditelné. Ostatní nymfy žijí věčně nebo alespoň tisíce let.
nymfa

Nagové

12. prosince 2010 v 19:38 Bestiář
Nagové se vyskytují jen velice ojediněle. Je to mocná magická bytost, která má polovinu těla hadí a
nagové
polovinu lidskou. O jejich vzniku se neví mnoho, jen existuje taková historka, že mají pocházet z elfí krve. Skupina elfů měla být vystavena ohromné dávce magie, která je měla před třemi sty lety od základů změnit. Mají dlouhý rozeklaný hadí jazyk, na krku se jim pohybují s nevídanou přesností žábry. Její kůže na "člověčí polovině" má šedou barvu s nádechem do zelena a vypadá jako z kamene (ale pouze vypadá). Kůže na "hadí polovině" je černá a šupinatá. Nagové mají svoji vlastní vyspělou kulturu, a také vlastní zbraně, z kterých nejčastěji používají své luky a divně zahnutá kopí. Na rozdíl od medúzy při pohledu na ni lidé nezkamení. Žijí nejčastěji u vodních ploch ve skrytých společenstvích, tím pádem je více druhů nagů. Nagové žijí nejčastěji svým vlastním životem, ale naleznou se kdekoliv roztroušeni po světě.

Mořská panna

12. prosince 2010 v 19:33 Bestiář
Mořské panny se od sebe liší vzhledem, vzrůstem i povahou. Stejné mají však to, že jejich tělo od
mořská panna
pasu nahoru je lidské a od pasu dolů má podobu rybího ocasu. Pověst o krásné dlouhovlasé panně vznikla ve středověku. Obvykle kráska sedí na skalisku, češe si vlasy a zasněně se zhlíží v zrcátku. Při tom pěje nádhernou vábivou píseň, které leckterý muž má problém odolat. Zrcátko a hřeben jsou symboly marnivosti a ženské krásy, proto je také asi vlastní mořská panna. Navzdory jejímu vzhledu jsou mořské panně často připisovány vlastnosti kouzelnice, která svou krásou a písněmi naláká muže do jisté smrti a jejich duše vězní v mořské hlubině. Ty nejzrůdnější své oběti i pojídají. Spatřit mořskou pannu proto je neblahé znamení. Její přítomnost věštila bouře, ztroskotání lodí a utonutí námořníků.
Naštěstí ne všechny mořské panny byly takto zlovolné. O některých se říká, že se dobře vyznají v léčitelství a bylinkářství, a občas někomu i pomohly. Dokázaly i věštit budoucnost, plnit přání a vyzvedávat z hlubin moře potopené poklady. Právě proto se jí lidé snažili polapit. Nebylo to tak těžké, stačilo ukořistit něco z její výbavy - hřeben, zrcátko, stužky...

Kerberos

12. prosince 2010 v 19:28 Bestiář
Je to obrovský černý tříhlavý pes, často je využíván jako strážce pokladnic, vězení, podsvětí a
kerberos
podobně. Má za úkol zadržet všechny duše, které by chtěly proklouznout zpět do světa živých, povedlo se to jen tomu, komu byli nápomocni bohové. Kerberovy tři hlavy, které vše uchvacují a požírají, skrývají velkou symboliku, podle níž jedna hlava značí minulost, druhá přítomnost a třetí budoucnost. Věřilo se, že má pelech u řeky Styxu, přes kterou vozil Cháron duše zemřelých. Aby si lidé tohoto strašného hlídače vchodu do podsvětí naklonili, nechávali v rakvi pod hlavou zemřelého medový koláček. Přelstít ho dokázal jen málokdo a to nejen pro to, že kromě tří hlav měl někdy dokonce na ocase i dračí ostny. Z nejznámějších chytráků na Kerbera plati Orfeus - ale ten dokázal omámit celé podsvětí včetně boha Háda. Théseus se mu raději vyhnul a vstoupil do podsvětí zadním vchodem.

Kentaur

12. prosince 2010 v 19:23 Bestiář

Kentaur je symbolem astrologického znamení zvěrokruhu - střelce. Kreslí se jako napůl kůň a napůl
kentaur
člověk , představuje divokou bezuzdnou a popudovou stránku lidské povahy. V řecké mytologii je pokládán za divokého lesního démona, nevázanou a nezkrotnou přírodní sílu. Jeho koňská polovina ho spojuje s pozemským životem a jeho lidská polovina je symbolem posmrtného života. Kdysi byl pokládán za barbarské, zuřivé a nezkrotné stvoření.V řeckém umění byli Kentauři pro svou vášnivost a zálibu v pití často zobrazováni v Dionýsově spřežení. Tito tvorové žili podle řecké mytologie divokým a nevázaným životem v Thessalii. Všechen čas trávili bouřlivými a prostopášnými radovánkami. Měli velké sklony k výtržnictví. Za zmínku stojí jedna světlá výjimka, kterou byl Cheirón, moudrý vychovatel několika řeckých hrdinů (např. Achilles). Byl dobrý v hudbě, lékařství, lovu a válečnickém umění a velmi se přátelil s Apollónem. Byl nejušlechtilejší z Kentaurů, symbolizoval hojivou moc přírody a pro své lukostřelecké umění se stal symbolem moci a plodnosti přírody.Po jeho smrti ho Zeus vyzvedl na oblohu jako souhvězdí kentaura, vyzařující svou hlubokou moudrost.

Kelpie

12. prosince 2010 v 19:17 Bestiář
Pochází ze Skotska a její, či spíše jeho, zvyky jsou až nápadně podobné starým známým
kelpie
vodníkům. Ve své původní podobě je kelpie tmavá obluda, napůl kůň a napůl býk s ostrými rohy. Rád se mění v koně, pokud možno bílého. Když už na sebe vezme i lidskou podobu, pak je to krásný mladý muž. Nejoblíbenější kelpieho praktikou je ovšem popásání se na břehu řeky či jezera. Jako očividně opuštěný a na první pohled báječný kůň číhá na kolemjdoucí. Pokud některého z nich napadne hříšná myšlenka si zvíře bez majitele přivlastnit, a poutník koně osedlá, potom kelpie tryskem vyrazí k vodě. Vrhne se do ní a pokud má člověk štěstí, jenom ho důkladně vymáchá. Jiné historky ovšem připomínají, že kelpie si, na rozdíl od hastrmanů rád smlsne na mase svých utopených obětí.
Kelpie můžete potkat i u nás, je to australský ovčácký pes - Australská kelpie. Co má ovšem společného s vodním démonem, to fakt netuším.