Hřbitovní příběh

16. srpna 2010 v 11:25 |  Povídky
Noc byla černá a tichá. Jediným světlým bodem na nebi byl měsíc rudý měsíc v úplňku a pár blikajících hvězd. Peter zrovna tiše procházel kolem hřbitova. Nesmí ho nikdo vidět... Měl v úmyslu přelézt zídku a ukradnout si z jednoho hrobu velký kovový kříž, který se mu při jedné ze hřbitovních procházek zalíbil. Dal by si jej doma na stěnu...proč ne. Takový už jinde nesežene. Odvahu na to měl.
Bez problému přelezl přes zeď na hřbitov a vydal se rovnou k cílovému místu. Snažil se nedělat hluk, ale v tak tiché noci bylo slyšet i sebemenší zašustění. Vždyť slyšel i tlukot vlastního srdce a dech... Zastavil se na místě. Z kapsy kalhot vytáhl nůž a pustil se do práce.
Tu však za hrobem uslyšel kroky. Zpozorněl. Blížili se...
Zůstal stát a ani se nehýbal. Jestli je to někdo ze správců hřbitova, tak má asi velký problém. Jesli je to rovnou policie, má ještě větší. Tak co teď? Má utéct? Kdyby se dal na útěk, určitě by ho viděli, ale nedoběhli, tím si byl jist. A kdyby zůstal stát, třeba si ho ani nevšimnou.

Rozhodoval se, co má dělat, když v tom se zpoza hrobu vynořila nádherná, mladá dívka v dlouhých, bílých šatech s vyšitými květinami. Měla zvlněné zrzavé vlasy, i ve tmě jasně zelené oči a dokonalou, nesmírně světlou pleť. Pohybovala se ladně jako kočka. Hned Petera spatřila a usmála se.
Oddechl si. Jenom nějaká holka...
"Ahoj." řekla.
"Ehm...ahoj." odpověděl rozpačitě Peter. "Co tady děláš? Je pozdě...nebojíš se, že tě někdo znásilní?"
"Jako třeba ty?"
"To jsem nemyslel..."
"Nebojím se." znovu se usmála, tentokrát však tajemně, až z toho Peterovi přeběhl mráz po zádech. "Já se nemám čeho bát. Alespoň tady..."
"Neznám holku, která by se nebála v noci na hřbitově."
"Teď už ano." dostala se až těsně k němu. Měl pocit, že ho svádí...ale bylo v tom něco odpudivého. Něco, co se mu vůbec nelíbilo.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se.
"Adrianna."
"Já jsem Peter. A co pohledáváš tady?"
"A co tady pohledáváš ty???"
Neodpověděl. Nebude jí říkat, že krade, na to ji zná moc málo. Vlastně vůbec.
"No, možná bys měla jít domů. Nemyslím si, že jsou hřbitovy v noci pro mladé dívky bezpečné..."
"A pro mladé muže už vůbec ne."
Peter se zasmál. Ta holka byla divná. Divnější ještě nikdy nepoznal.
"Vážně?"
"Vážně." její rty se letmě dotkly jeho. Nemohl se tomu bránit, i když chtěl. Měl chuť ji odstrčit a utéct od ní, ale nešlo to. Zůstal stát jako omámený.
"Nebezpečnější, než si myslíš, Petere..." olízla mu spodní ret a jazykem sjela až k jeho hrdlu. Kousla ho.
Syknul bolestí. Cítil, jak se do něj zakousává. Její zuby se nořily do jeho hrdla...
"Co jsi zač?!" vykřikl.
Narovnala se. Viděl jí do tváře - z úst jí vytékala jeho krev a horní ret odhaloval ostré špičáky. Její krása pominula a vystřídala ji divokost...v očích měla téměř nepříčetný, divoký výraz.
"Jsem tvá smrt!" zakousla se znova a pila. Peter se pořád nemohl ani pohnout a postupně ztrácel vědomí. Sála jeho krev dál a dál, bez přestání...až omdlel...
Ráno vysvitlo slunce již velmi brzy. Peterovo tělo, bílé a bez kapky krve, leželo u hrobu s vysokým pomníkem ve tvaru kříže, z nějž shlížel ukřižovaný Ježíš...

Autor: Lady Draculea

vampire
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoocy(Shaxe) Zoocy(Shaxe) | Web | 2. září 2011 v 11:58 | Reagovat

No.... krasa.... cintorin je odjakziva nebezpecne miesto :) ...ale myslela som, ze tam das ducha a ne upira..koniec koncov aj jedno aj druhe patri na miesto, kde odpocivaju mrtvi...:D A to som si myslela, ze ja mam take divne temne chutky....:) ALe uz nepisem take temne pribehy...dobre je vsak, ze si ich dakde mozem precitat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama