Srpen 2010

Matchbook Romance

29. srpna 2010 v 21:35 Hudba
Matchbook Romance se dali dohromady v roce 1997 v Poughkeepsie, NY. Kapela má na svojem kontě kromě debutu Stories & Alibis taky účast na několika výběrovkách či "splitko" s výbornými Motion City Soundtrack. V současnosti kapela pracuje na druhém albu, které by mělo podobně jako první vyjít pod křídli Epitaph records.
MR
Členové:
Andrew Jordan - zpěv, kytara

Judas DePaolo - kytara
Ryan Kienle - basa
Aaron Stern - bicí


Epica

29. srpna 2010 v 21:25 Hudba
Od té doby, co se EPICA
epica
objevila na metalové scéně, byla zachycena v cyklu studiových nahrávek, rozhovorů, ječících fanoušků, vystoupeních po celém světě a v životním stylu rock'n'rollu. Ztráta nahrávací společnosti a bubeníka v roce 2006 pravděpodobně zastavila kapelu na jejím vzestupu k vrcholku metalové scény. Ale nic není, jak se zdá. EPICA je zpět s novým mocným albem nazvaným The Divine Conspiracy (Božské spiknutí), které je začátkem nové kapitoly v historii kapely.

Symfonicko/metalová kapela v čele s Holanďankou byla založena v roce 2002. Mark Jansen odešel z After Forever a začal uskutečňovat své představy o kapele. Našel kytaristu Ada Sluijtera, basistu Yvese Hutse a klávesistu a pianistu Coena Janssena, kteří sdíleli jeho představy. Bubeník Jeroen Simons a zpěvačka Simone Simons poté doplnili kapelu.
epica
Název kapely je odvozený z alba skupiny Kamelot, někteří členové kapely jsou jejich velkými fanoušky. Ale hudebně EPICA není jen o rocku a symfonickém metalu, ale také o filmové hudbě, podobné jako skládají Danny Elfman a Hans Zimmer.

Během několika měsíců měla EPICA materiál pro nahrání prvního, úžasného debutového alba The Phantom Agony (Skrytá bolest). Album celosvětově vyšlo v roce 2003, následováno dlouhé turné. Úsilí EPICY bylo odměněno v roce 2004 cenou Essent Award (důležitá holandská cena pro talentované mladé skupiny). Zatímco turné pokračovalo po celý rok, EPICA v roce 2005 nahrála a vydala nové album Consign To Oblivion (Uložit do zapomnění). Album se dostalo na 12.místo v holandské hitparádě a udrželo se na vrcholku Top 100 po 7 týdnů. Na nové desce také hostuje Roy Khan, zpěvák a frontman ze skupiny Kamelot. S novou nápaditostí ve stejném roce spatřilo světlo světa také nové album The Score: An Epic Journey (Soundtrack: Epická cesta). Toto album (objednané holandskou filmovou společností) je vlastně soundtrackem k holandskému filmu Joyride. Album, vyznačující se nepřítomností kytar, bubnů nebo dokonce vokálu obsahuje hlavně instrumentální symfonické skladby. Po čtyřech letech tvrdé práce si skupina vzala čas na přemýšlení o úchvatné životní dráze kapely. A tak v roce 2006 spatřila světlo světa nová fotograficko-zvuková kniha The Road To Paradiso (Cesta do ráje/Paradisa). Je to podrobný popis historie kapely ve slovech a obrazech obsahující mnoho obrázků vyfocených členy kapely, profesionálními fotografy a dokonce stovkami fanoušků, kteří přispěli svými obrazy a slovy.
epica
Tato kniha vyjde společně s jedinečným bonusovým CD: nevydané skladby, živý materiál a demo nahrávky.

Rok, který začal na tak vysoké úrovni, skončil smutně, když se Jeroen Simons rozhodl opustit kapelu. Tohle byla pro kapelu hodně nepříjemná situace a tak si zve na hostování bubeníka jménem Ariën van Weesenbeek. Po stovkách show v tuctech zemí po celém světě (včetně USA, Kanady, Mexika, Argentiny, Chile, Uruguaye, Brazílie, většiny evropských zemí, Izraele, Tunisu, …) se tato kapela stává dobře pracujícím a nezastavitelným metalovým strojem. V roce 2007 EPICA podepisuje novou smlouvu s německou nahrávací společností Nuclear Blast a během roku vydává EPICA své třetí plnohodnotné album s názvem The Divine Conspiracy. "Víc" je asi nejlepší slovo pro definici tohoto nového alba. Víc sborů, kytar, chórů, rychlosti a písniček. The Divine Conspiracy je orientováno spíše na kytary. Tentokrát byly nahrány čtyři plně kytarové skladby namísto předchozích dvou. Díky schopnostem talentovaného bubeníka Ariëna van Weesenbeeka z kapely God Dethroned, EPICA udělala víc rychlejších a složitějších písní. Jak se všemi jejich vydáními, i hudba na tomto albu byla přenesena na vyšší úroveň týmem v Gate Studiu: Saschou Paethem, Amandou Somerville a Mirem Rodenbergem. The Divine Conspiracy je více než 75 minut dlouhé a je to první koncepční album EPICY. V podstatě se v albu objevuje hlavní myšlenka, že Bůh jako test vytvořil několik různých druhů náboženství a rozšířil je mezi lidstvo, aby se přesvědčil, zda lidé dokážou přijít na jejich pravou podstatu. Otázkou je, jestli lidstvo někdy zjistí, že ve všech náboženstvích se v jádru jedná o jedno a totéž. Album také obsahuje koncept The Embrace That Smothers (Objetí, které dusí), který už jste mohli najít na The Phantom Agony. Počátky tohoto konceptu ovšem najdete na albu skupiny After Forever Prison Of Desire (Vězení touhy). Na závěr konceptu můžete slyšet hostující zpěv (řev) Sandera Gommanse právě z After Forever. Kruh se uzavřel, cesta pokračuje...






Almora

29. srpna 2010 v 21:01 Hudba
Almora je turecká symphonic / gothic metalová kapela založená v roce 2001.
Almora
Bohužel víc jsem k téhle kapele nenašla, u nás je neznámá a proto o ní moc lidí nepíše. Ale na Youtube se dají nějáké písničky najít. Jestli ji vůbec neznáte a chtěli by jste si ji poslechnout, doporučuju vám píseň Tilsim =)



Studiová alba
  • Gates of Time (2002)
  • Kalihora´s Song (2003)
  • Shehrâzad (2004)
  • 1945 (2006)
  • Kiyamet Senfonisi (2008)


Singly
  • Standing Still & Cyrano (2002)
  • Cehennem Geceleri (2007)



Evanescence

29. srpna 2010 v 20:42 Hudba
evanescence
Americká formace Evanescence poprvé zazářila na soundtracku k filmu Daredevil. Jejich kariéra raketově rostla. Nejprve si se svým rockovým megahitem Bring Me To Life prorazili cestu k nejvyšším rotacím na rádiích po celém světě (a to mnohdy i do rádií, která dříve rockovou hudbu nehrála), aby to samé posléze zopakovali se všemi třemi svými dalšími singly.

Bezmála 5 miliónů prodaných nosičů debutového alba Fallen, 22 platinových a 16 zlatých desek, bezpočet nominací na nejrůznějších hudební ceny - včetně tří na European Music Awards a pěti na Grammy Awards! Taková je bilance úspěchů nové americké senzace jménem Evanescence za uplynulý rok 2003.

Album Fallen je debutem talentovaného kvartetu hudebníků z arkansaského města Little Rock, vydaným u labelu Wind-up Records. Hned na první poslech zaujme až nadpozemsky lehký vokál zpěvačky Amy Lee, který podkresluje emotivní, výrazově silný rock. "Bezesporu jsme rocková kapela," přesvědčuje o jasném přesvědčení kapely dvacetiletá Amy. "Náš hudební apetit je především epicky dramatická, temná rocková hudba."
fallen


Skupinu společně založila Amy Lee s kytaristou Benem Moodem ve svých raných teenagerských letech. "Byli jsme na takovém letním táboře a já jsem tam jednou zaslechl Amy jak hraje na piáno Meat Loafovu písničku I´ll Do Anything For Love. Tak jsem se k ní se zájmem vydal a ona mi tu písničku hned i zazpívala. Úplně mě to dostalo a přemluvil jsem jí, abychom si spolu založili kapelu," vzpomíná Ben Mood. Od prvního dne to bylo naprosté souznění dvou muzikálních duší. "Máme naprosto stejnou hudební vizi, milujeme stejnou muziku," přesvědčuje Moody. "Takže když se dáme do komponování písniček, navzájem si naše nápady doplňujeme."
Ben Moody & Amy Lee
Evanescence o sobě poprvé dali vědět v Little Rocku na konci devadesátých let. Jak se ovšem dá očekávat, rocková kapela tohoto ražení to vzhledem k místním hudebním tradicím na americkém Středozápadě neměla nejjednodušší. "Mladí lidé tu většinou poslouchají death metal, starší lidé zase podstatně měkčí muziku," vysvětluje Lee. "Vlastně si nevzpomenu ani na jednu zdejší kapelu, která by ve svém čele měla zpěvačku."

Evanescence začali, ovlivněni širokým spektrem umělců, od Björk, přes Danny Elfmana až k Tori Amos, vydávat svá první EP. Ačkoli zatím nedisponovali reputací vybudovanou živými vystoupeními, rychle si začali budovat velmi dobré renomé.

"Paradoxně jsme s Amy zůstávali skrytí, hodně v ústraní," vzpomíná Moody. "Druhou skladbu, kterou jsme napsali, byl to sedmiminutový gothic rockový hymnus Understanding, začala z nám neznámého důvodu hodně často hrát jedna místní rádiová stanice. Najednou jsme byli po městě populární, jenže nikdo nás vlastně neznal, nikdo netušil, kde by nás mohl najít. A to vše jen kvůli tomu, že jsme si nemohli dovolit odehrát koncert. Byl jsem jen já a Amy, peníze na muzikanty, kteří by s námi mohli hrát naživo, jsme prostě tehdy neměli."

Fallen vzniklo v Los Angeles za odborného dohledu producenta Davea Fortmana (BOYSETSFIRE, Superjoint Ritual) a Evanescence se na něm podařilo udržet rovnováhu mezi křehkou krásou a přirozenou rockovou tvrdostí. Typický pro zvuk celého alba je pilotní singl, baladicky laděná Bring Me To Life, na které pěvecky hostuje Paul McCoy, zpěvák 12 Stones. Tato skladbu hraje také důležitou roli na soundtracku k filmovému hitu Daredevil.

"'Bring Me To Life' je o objevování nového, něčeho, co ve vás probudí dosud nepoznané pocity, říká Moody a pokračuje: "Objevíte svět, který je větší a zajímavější, než bublina, ve které jste se dosud
evanescence
pohybovali. Vyzdvihnout si neméně tak jako tento singl zaslouží také další potencionální hity, melodicky chytlavé Tourniquet a Haunted. Ke druhé jmenované písničce Moody říká: "V téhle skladbě jsme to nejvíc ´my´, tady jsme dosáhli přesně toho, jak si myslíme, že bychom měli znít."

Po textové stránce Evanescence postihuje témata od lásky, přes zoufalství až po temnou beznaděj. Ale skupina trvá na tvrzení, že její poselství je výsledně pozitivní: "Chceme, aby naše kapela lidem říkala, že nejsou sami, kdo se musí vyrovnávat s negativními pocity, nebo bolestí, že my všichni si čas od času musíme projít něčím smutným," vzkazuje Amy Lee, autorka drtivé většiny textů skupiny. "To je život, to je lidský úděl. My říkáme, že nikdo v tom není sám, my tím procházíme také."

Živě Evanescence vystupují jako kvartet společně s druhým kytaristou Johnem LeComptem a bubeníkem Rocky Grayem "Právě v kvartetu jsme schopni předvést to, co stvoříme ve studiu na pódiu ve stejné kvalitě a stejně silně. Jsme vděčni za to, kam jsme se dostali. Hudba je dnes plná teenagerských produktů a my jsme rádi, že jsme něco dokázali jen s tím, že jsme skládali o věcech, které nám jdou ze srdce. Nechceme, nepokoušíme se prodávat milióny desek, chceme zůstat upřímní a sví."

Publikum si takhle upřímného postoje cení a album Fallen slaví v USA obrovské úspěchy. Za pouhých šest týdnů obdrželo za prodeje platinovou desku, v Evropě se během jediného, premiérového týdne prodeje prodalo přes jeden milión kusů. Renomovaný magazín Billboard Fallen vyhlásil nejprodávanějším rockovým debutem v historii existence jejich žebříčku. Music & Media zase označila jak album, tak pilotní singl za tzv. salesbreakers evropské singlové i albové hitparády (Fallen za postup během jediného týdne z 98. na 7. místo, Bring Me To Life z 33. na 6. pozici!)





Hudba - naše droga

28. srpna 2010 v 22:46 Hudba
music=life
Jak se pozná hudenbí nadšenec? Nemusí to být nutně člověk studující na HAMU(hudební fakulta Akademie muzických umění) nýbrž jen obyčejný, prostý člověk zavíslý na jistém rytmu.
V hudbě je skryté tajemství. Je to jako neotevřený dárek. Jste netrpělivý až si ho otevřete, stejně jako jste netrpěliví, než si pustíte svojí oblíbenou hudbu. Ale pak, až se to stane a vy zaslechnete melodii Vaší oblíbené hudby, začnete se cítit jinak. Záleží totiž na rytmu, stylu a Vaší náladě.
Pro mě osobně je hudba energetická bomba. Jakmile si nasadím sluchátka a zapnu "play", svět začne být jiný. Začnu v něm být i já jiná. Otevřou se mi oči a vidím lépe na svět, nasadím si růžové brýle a přemýšlím o věcech tak, jak jde rytmus do mých uší. Hip hop?Upřímnější pohled na svět. Rock?Stává se ze mě rebelka. Rap? Snažím se vnímat tu sílu slov, hlasu a rýmu. Místo snídaně si naložím pořádnou dávku hudby, při cestě do školy neposlouchám okolní
music
svět, ale jen ten rytmický, o přestávkách nevnímám lidi kolem mě, ale jen sluchátka v uších a to samé i při cestě ze školy nebo jen když si fénuju hlavu. Hudba mě doprovází všude. Je to moje věrná a věčná přítelkyně, kterou nemůžu zklamat, stejně jako ona nemůže zklamat mě.

Within Temptation

28. srpna 2010 v 22:39 Hudba
Holandskou kapelu Within Temptation založil roku 1996 současný kytarista Robert Westerholt spolu se zpěvačkou a přítelkyní Sharon den Adel. Během prvních dvou měsíců jejich existence se jim hrnuli nabídky od různých vydavatelství. Within Temptation se však rozhodli pro holandský DSFA Records a podepsali s ním smlouvu.
WT
Pod hlavičkou DSFA tedy vydávají v dubnu roku 1997 debutové album s názvem Enter, jež je vlastně souhrnné vydání prvních demonahrávek kapely. Spolu se Sharon se ve vokálních partech objevil i holandský death metalový zpěvák George Oosthoek (Orphangage, Plurisy), jehož hlas dodává skladbám výtečný podkres.
Brzo po vydání debutového alba hrají Within Temptation na festivalu Dynamo Open Air 1997, což bylo jejich teprve páté vystoupení vůbec. Po Dynamu mají nespočet nabídek na vystoupení a koncem roku 1997 dokonce odjíždějí na dvoutýdenní turné po Německu a Rakousku. Následují další velká vystoupení, včetně Noorderslagu a samozřejmě Dynamo Open Air 1998, kde již hrají na hlavním pódiu. V mezičase vydávají minialbum nazvané The Dance, které mělo být takovým předělem mezi debutovým albem a novou nahrávkou.
V roce 1999 se Within Temptation rozhodli věci trochu zpomalit a po dvou letech koncertování a shonu si vzít malou pauzu. Potřebují trochu času sami na sebe a Sharon a Robert dokončují svá studia.
Rok 2000 je pro Within Temptation rokem velkých změn. Kapela obdržela pozvání hrát na velkých festivalech v Beneluxu. V prosinci téhož roku vydávají druhé studiové album s názvem Mother Earth.
mother earth
Mnoho kritiků označují toto album jako album měsíce, přibývá taky velké množství fanoušků a album je označováno jako průlomové. Pro kapelu začíná rokem 2001 kolotoč koncertů a vystoupení, ať už v klubech, kde absolvovali 40 vyprodaných koncertů, a nebo na velkých festivalech. Vrcholem bylo vystoupení Within Temptation na festivalu Pink Pop, kde si zahráli před 100.000 posluchači a diváky. Také koncertovali v Paříži, Mexiku, Belgii a vydali 2 CD singly Our Farewell a Ice Queen.
Právě singlem Ice Queen si v roce 2002 vybudovali celosvětový úspěch. Singl je číslem jedna v mnoha hitparádách v Holandsku i Belgii a album se v Holandsku stává platinovým a zlatým v Belgii. Kapela hraje na významných festivalech v Beneluxu (Ozzfest, Lowlands, Dynamo Open Air, Rock Werchter, Pukkelpop, Parkpop), stejně jako v Německu (Rock im Park, Bizarre, Summerbreeze) a ve Francii hraje ve velkých městech (Paříž, Lyon, Lille, Bordeaux, Toulon) před vyprodaným sálem.
Rok 2003 patřil bezpochyby Within Temptation, přecházejí k vydavatelství GUN/BMG, kde vydávají reedici alba Mohter Earth. Právě toto album si dobylo srdce a duši rockové komunity. Óda na přírodu a krása v hudbě = zážitek z orchestrálního divadla oblečeného do metalového kabátu. Jejich singly Ice Queen a Mohter Earth se vyšplhaly do TOP 20 v Německu, jejich videoklipy se stávají stálicí na hudebních kanálech (toho také dosáhli i v nové interpretaci klasiky Running Up that Hill od zpěvačky Kate Bush) a album Mohter Earth se týdny drží v německé TOP 10. A rocková scéna sní znovu o vzniku kapely, ve které se za mikrofon postavila zpěvačka Sharon den Adel, jejíž neodolatelný a opojný hlas naplnil jejich srdce.
V roce 2004 se kapela vrátila do studia, kde začali natáčet svou třetí a nejúspěšnější nahrávku s názvem The Silent Force s producentem Danielem Gibsonem. Within Temptation se vypořádali s těžkým úkolem v pokračování svého osobitého stylu bez ztráty jakéhokoliv charakteristického rysu. Po vydání nového alba zní ještě mocněji, moderněji a smyslněji - počínaje orchestrálním úvodem, najde posluchač okamžitě sebe sama ve světě kytarových rifů, sférického zvuku, klasických nástrojů a vášnivého hlasu Sharon den Adel.TSF
První singl Stand My Ground vynesl nové album na první příčky hitparád v Holandsku, Finsku, Nizozemí, Německu a dalších zemích a následovala zlatá a platinová ocenění.
V červnu roku 2005 následovalo vydání dalšího singlu písně s názvem Angels a Within Temptation se objevili na festivalech Pinkpop, Werchter, Rock Am Ring, Sweden Rock, Ruisrock, Aerodrome a Gurtenfest a absolvovali Evropské turné s kapelami Iron Maiden a Rammstein. V srpnu obdrželi světové hudební ocenění za nejprodávanějšího holandského umělce na světě. Pak následovalo vydání alba The Silent Force i v Japonsku, Austrálii a Velké Británii.
V roce 2006 obdrželi cenu Britského časopisu Metal Hammer za nejlepší video. V prosinci ve spolupráci s výrobcem hry Spellborn vydávají přes internet trailer písně The Howling z nadcházejícího alba.
V únoru roku 2007 vydávají Within Temptation zcela nový singl What Have You Done, ve kterém si se Sharon zazpíval zpěvák Keith Caputo z kapely Life Of Agony. V březnu vychází nové album s názvem The Heart Of Everything opět produkované Danielem Gibsonem a mixované Stefanem Glaumannem (Rammstein).
The hearth of everything
Kytarista Robert Westerholt o novém albu říká: "Ačkoliv můžete stále jasně slyšet, že se jedná o nahrávku Within Temptation, mnoho věcí se změnilo a vyvinulo. Sharon ukazuje více než kdy předtím, jaká je všestranná zpěvačka. V některých písních zpívá s velkou silou, v jiných je zase více melodická - jako siréna okouzlující své objekty. Občas je emocionální a citlivá. Také kytary hrají delší části a my jsme také do našich písní dodali novou dimenzi zvýšením původních samplů v Our Solemn Hour tak, jak jsme to již dělali dříve. V porovnání s albem The Silent Force je naše nová nahrávka více dynamická a energická. Má přírodnější zvuk."









Tarja - otázky a odpovědi

28. srpna 2010 v 22:26 Tarja Turunen
MWS
S "My Winter Storm" bývalá zpěvačka Nightwish v roce 2007 dokázala, že na to má i bez mateřské kapely Nightwish a vydala první sólové album, které okouzlilo mnoho fanoušků. Teď finská kráska pokračuje se slíbeným singlem a albem What Lies Beneath. S touto sympatickou zpěvačkou jsme mluvili nejen o písni Falling Awake, jejím vystoupení ve Wetten Dass…? a nadcházejícím turné s rockerem Alicem Cooperem, ale také o jejím dlouho očekávaném druhém CD, které bude brzo vydáno.
Orkus: Brzy vydáš první singl z What Lies Beneath, Falling Awake. Anglický výraz "falling asleep" (usnout - pozn. překladatele) je známý, ale "falling awake" je tvůj zajímavý výtvor. Co to pro tebe znamená v tomto kontextu?
Tarja: Falling Awake je velmi osobní píseň. Napsala jsem ji společně s americkým zpěvákem a skladatelem Johnnym Andrewsem, který se mnou také hodně pracoval na mém novém albu. Momentálně se stále více "probouzím", více si uvědomuju sebe jako ženu a umělkyni. Pomalu se začínám cítit opravdu silná a dokážu si více představit, co chci od života. Považuju svůj život za dar, který mi patří a jsem velmi šťastná za to, co jsem už dokázala. Kdybych zítra umřela, považovala bych svůj život za využitý, protože se každý den snažím vyhledávat malé věci, díky kterým se cítím šťastná. Nepotřebuju si stavět palác, abych byla šťastná. Malé věci a láska a podpora mé rodiny a přátel jsou pro mě nejdůležitější.
Zadní obal CD

O: Takže Falling Awake se tématicky podobá písni Die Alive z MWS?
T: Ano, tak to je, protože některé myšlenky mám stále v hlavě. Stále mě ovlivňuje brazilský spisovatel Paulo Coelho, protože mě opravdu fascinuje, jak píše o životě. Die Alive je také o prožívání života tady a teď, právě jako Falling Awake. "Žít pro okamžik" se stalo mým mottem. V životě jsem prošla i těžkými chvílemi, hlavně když mi zemřela maminka. Po takových ranách osudu zjistíte, že musíte denně bojovat za svůj život a štěstí.

O: A jak se Falling Awake vyvíjela? Proč sis vybrala právě tento název pro první singl z What Lies Beneath?
T: Píseň vznikla velmi pozdě během nahrávání. Na albu jsem pracovala 2 roky, kdekoliv jsem byla. Nicméně, hlavní část práce jsem odvedla mezi jednotlivými tour, protože když jste na tour, není tam moc klidu a já se chci soustředit na koncerty. Napsala jsem tu píseň na konci roku 2009, kolem listopadu. Když byla hotová melodie první sloky, opravdu jsem cítila, že to bude silná píseň, která vyjadřuje něco důležitého. A když jsme s Johnnym složili celou píseň, už tehdy jsme si mysleli, že to bude ta první, která bude vydána. Tato píseň ale nebude vydána všude, například v mé zemi, ve Finsku, vůbec nevyjde. Falling Awake je jen taková předzvěst nového alba, něco málo pro mé fanoušky.

O: Kytary ve Falling Awake zní velmi energicky a silně. Bude zvuk na What Lies Beneath celkově silnější než na tvém debutovém albu?
T: Myslím, že jako umělec jsem se na tomto albu vyjádřila velmi jasně. Protože je to mé druhé album, začala jsem ho připravovat už dávno a chtěla jsem si být jistá, že přinesu něco opravdu dobrého. Dohromady jsem napsala přes 30 písní, z nich jsem pak nahrála 16. Samozřejmě na albu nebude 16 písní, takže mám i nějaké bonusové skladby pro různé země. Tvrdě jsem pracovala na tom, abych napsala silné album a dala jsem do What Lies Beneath celé své srdce. Jsem šťastná, že jsem jediná zodpovědná osoba za produkci tohoto alba, protože to pro mě znamenalo další velký krok, protože v Nighwish jsem nepomáhala s psaním písní a produkce mého prvního alba byla v rukou producenta. Proto jsem teď neuvěřitelně šťastná, že mám uměleckou svobodu a můžu si všechno udělat tak, jak si to představuji. Také jsem měla možnost pracovat pouze s lidmi, kterým věřím a se kterými se cítím dobře, což je velká výhoda. Písně budou znít tvrdě, ale ta klasická stránka zůstane zachována díky orchestru a sboru.

O : Nedávno jsi vystupovala ve Wetten Dass…? společně se Scorpions a písní The Good Die Young. Jak vznikl nápad vaší spolupráce a jaké byly tvé zkušenosti s německou televizí?
T: Vystupování ve Wetten Dass…? pro mě byl velmi pěkný zážitek. Tato show je v Německu velmi populární, ale ve Finsku téměř neznámá. Už dřív jsem znala Thomase Gottschalka a těšila jsem se, že budu moct vystoupit v jeho show. Klaus Meine ze Scorpions mi zavolal a zeptal se, jestli bych se chtěla podílet na jedné písni z jejich nového alba, což byla pro mě samozřejmě pocta. Dal mi na výběr 2 písně a já jsem si nakonec vybrala The Good Die Young. Brzy vyjde druhá verze této písně, kde zpíváme s Klausem opravdový duet, což mě velmi těší.

O: V listopadu budeš doprovázet rockovou legendu Alice Coopera na jeho turné Theatre of Death (Divadlo smrti - pozn. překladatele). Jsi velká fanynka Alice? A co si myslí o tvé verzi písně Poison?
T: Jsem velmi šťastná, že s ním můžu jet na turné, protože jsem jeho velká fanynka již od doby, kdy jsem byla teenager. To, že jsem teď od něj dostala pozvání na turné je prostě neuvěřitelné. Právě teď se v mém životě dějí věci, o kterých jsem se nikdy neodvážila ani snít. Můj starší bratr mě přivedl k Alicovi a tak jsem začala poslouchat kromě klasiky i rock. Ještě jsem neměla možnost zjistit Alicův názor na moji verzi Poison, ale nemyslím, že to budu na tom turné hrát. Lidi by mě určitě zaházeli rajčaty.

O: Které zkušenosti, pocity nebo místa tě nejvíc inspirovala k napsání What Lies Beneath? V minulých letech jsi hodně cestovala - to na tebe určitě muselo mít nějaký vliv…
T: Ano, samozřejmě, protože si beru své myšlenky a emoce s sebou, když cestuji. Nejsem skoro nikdy doma, většinou jsem někde na cestách, což není lehké pro ty, které mám ráda a oni mají rádi mě a často to nechápou. S mým tátou nemůžu vůbec mluvit o svém životě umělkyně. Jako umělec nemáte normální práci s pevnou pracovní dobou, ale musíte být flexibilní. Sice tu práci moc miluju, ale pokaždé musím odjet z domova v Buenos Aires, což je pro mě velmi těžké. Někdy si prostě musím najít nějaké tiché místo, abych si mohla číst, nebo jdu do kina nebo trávím čas se svým manželem, jinak bych nebyla schopná se vypořádat s takovými výkyvy. Hodně mě inspiruje místo, ve kterém teď žiju, ale také ostatní místa na světě a věci, které vidím ve zprávách - ty mě vždy hodně zasáhnou. Na What Lies Beneath jsou některé texty hodně přímé, ale stále bych chtěla nechat prostor pro to, aby si je lidé mohli vyložit podle svého. Je pro mě důležité, aby fanoušci nacházeli v mých textech sami sebe.

O: My Winter Storm obsahuje velké množství materiálu, který pro tebe napsali jiní umělci. Ty jsi ale vždycky měla velký zájem psát své vlastní písně. Nabídne nám tedy What Lies Beneath více autorských děl?
T: Ano, ve srovnání je moje přispění na WLB opravdu velké. Na albu není jediná píseň, na které bych se nepodílela. Jsem zodpovědná za celou produkci, zvuk a další prvky, na tom albu je 100% mě. WLB je o mě, mých pocitech, životě a co leží ve mně, v lidech okolo mě a hluboko v životě samotném. Název alba byl vytvořen před 2 lety a inspiroval mě v psaní písní. S MWS to bylo stejné, název byl vytvořen velmi brzy a nutil mě psát. Také jsem velmi šťastná, že během tvorby mého druhého alba jsem konečně překonala svou ostýchavost. S mým debutovým albem to bylo opravdu složité, protože pro mě bylo těžké se otevřít, ujasnit si co chci a něco říct, když se věci vyvíjely jinak, než jsem si přála. To bylo složité, ale teď je pro mě jednodušší vyjádřit své pocity, stejně tak jako mluvit s profesionálními skladateli o mých nápadech. Moje zkušenosti mi dodaly odvahu.

O: Na WLB jsi pracovala dlouho. Jak se cítíš teď, když je album dokončené? Jsi spokojená s výsledkem a cítíš se zralejší, než na začátku tvé sólové kariéry?
T: Samozřejmě se cítím zralejší, protože všechno v mém životě je pomalý proces učení a zrání. Když držíte oči otevřené a dáváte pozor, naučíte se spoustu nových věcí. S What Lies Beneath jsem udělala velký krok kupředu, protože bylo vše v mých rukou. Před dvěma lety, když všechno začalo a já jsem se měla poprvé starat o všechno, byla jsem velmi nervózní. Bála jsem se, že nebudu schopná to všechno sama zvládnout. Samozřejmě mě můj manžel podporoval jak jen to bylo možné a pomáhal, kde mohl, ale musela jsem poslouchat od kolegů muzikantů, že mi věří. Když mi nakonec řekli "samozřejmě, že to zvládneš", byla jsem velmi šťastná. Pomyslela jsem si, že už se nemusím bát, když mi tak věří a to mi dodalo sílu pokračovat s maximálním nasazením. Bez všech těch skvělých lidí okolo bych teď nebyla tam, kde jsem a jsem velmi vděčná za jejich podporu a lásku. S prvním albem jsem se učila chodit, s WLB jsem začala běhat.

Tarja Turunen

28. srpna 2010 v 22:19 Tarja Turunen
Datum narození: 17. srpna 1977

Bydliště: Helsinki, Finsko

E-mail: Tarja byla bohužel nucena svou emailovou schránku kvůli nedostatku času zrušit.

Koníčky: Hudba je mou prací i mým koníčkem.

Hudební minulost: V nižších ročnících základní školy jsem začala zpívat s pomocí mého učitele a měla jsem soukrommé hodiny klavíru. Ve vyšších ročnících základní školy jsem začala hrát na flétnu v umělecké škole. Po skončení základní školy jsem začala studovat hudební střední školu v Savonlinně se zaměřením na klasický zpěv a hudební divadlo. Potom jsem šla studovat církevní hudbu na Sibeliuskou Akademii. V současné době se specializuji na klasický zpěv.

Oblíbené...

Jídlo: Kuře

Nápoj: Suché, jemné červené víno

Film: Gladiátor

Hudba: Všechno od vážné hudby až po hard rock.

Režisér: Ridley Scott

TV-program: Na televizi se moc nedívám, ale o víkendu se dívám na zprávy a sleduji nejlepší filmy

Herec/Herečka: Russell Crowe

Kniha: RT

Spisovatel: Mika Waltari

Tarja
Skupina: Je těžké jmenovat tu nejlepší. Je mnoho dobých skupin.

Album: Gladiator soundtrack

Píseň: Brahmsova Von ewiger Liebe

Roční období: Jaro

Náš nejlepší koncert: Celé naše jihoamerické turné.

Nejlepší koncert, jaký jsi viděla: Opera v Norma Colón v Buenos Aires. Skupina byla OPRAVDU dobrá!!! huh...

Nejhorší noční můra: Že se ráno probudím němá!

Místo, které by jsi chtěla navštívit: Exotický, malý ostrov někde hodně, hodně daleko. Žádná turistika, žádní Finové. Jenom ticho.
Životní filozofie: Úsměv :)




Nightwish

28. srpna 2010 v 22:04 Hudba
Nightwish
Skupinu Nightwish, pocházející z finského městečka Kitee, založil roku 1996 klávesák a skladatel Tuomas Holopainen s vizí tvořit vlastní hudbu,nese pouze podílet na projektech a počinech ostatních kapel.Napsal píseň "Nightwish",požádal o spolupráci své dva přátele,zpěvačku Tarju Turunen a kytaristu Emppu Vuorinena,a v této sestavě nahráli téhož roku tří-skladbové demo,pojmenované po první písni jednoduše "Nightwish".
Kapele už potom nikdy nikdo jinak neřekl,takže si nakonec nechali tento název i jako jméno kapely.

Co se hudebního stylu týče,jejich hudba by se dala nazvat jako symfonický metal,ale kapela sama o sobě tvrdí: "Hrajeme melodický heavy-metal."

Rok po jejich založení dostávají smlouvu se známým finským labelem Spinefarm Records,přibírají do kapely bubeníka Jukku Nevalainena a vydávají své debutové album pod názvem Angels Fall First,ohlášené singlem The Carpenter, který se umístil v první desítce finské prodejnosti.
angel fall first

V roce 1998 kapela přibírá do sestavy ještě baskytaristu Samiho Vänsku (všechny basy na debutovém albu odehrál Vuorinen) a na trh přichází veleúspěšná deska Oceanborn,se kterou skupina vyráží na své první evropské turné.

Rok 2000 je ve znamení nového alba Wishmaster, které rockový magazín Rock Hard nazval albem měsíce a "Wishmaster Tour". Kromě rodného Finska navštívila kapela hlavně Jižní Ameriku a také Kanadu.
Po skončení turné Nightwish obdrželi zlatou desku za CD Oceanborn a singly Sacrament of Wilderness, Walking in the Air a Sleeping Sun.

Dalším projektem byl živý koncertní záznam, na jehož konci je skupině předána platinová deska za Wishmaster a zlatá za singl Deep Silent Complete. Následují další dvě alba - From Wishes To Eternity (onen koncertní záznam spojený s DVD) a "minialbum" Over The Hills And Far Away - vydaná roku 2001.
wishmaster


V květnu 2002 vychází velmi úspěšné cd Century Child, kterého se za dva týdny prodalo na 30 000 kopií. Skupina se díky němu poprvé dostává na první příčky finských tabulek singlů a alb,poprvé s pilotním singlem "Ever Dream".
Deska slaví stejné úspěchy ovšem i v zahraničí - například v Německu se vyšplhala až na 5. místo.
Vychází také - spíše dokumentární - dvd "End Of Innocence",kde leader kapely po všech těch letech odhaluje roušku tajemství všech vztahů a událostí v kapele natolik,že fanoušek může lehce pochopit,že všechno není tak růžové,jak se mohlo celou dobu zdát.Říká ale také,že situace se trochu zlepšila,když (právě ped Century Child) nahradil v kapele baskytaristu Samiho ošlehaný rocker z kapel Tarot či Sinergy Marco Hietala,který zvuk Nightwish obohatil v neposlední řadě také o "zlý" mužský vokálv,fungující nyní jako protiklad k tomu Tarjinému.
century child


O dva roky později,2004,spatřuje světlo světa důležité album Once,které bylo všeobecně považováno za jakýsi mezník v historii kapely.V květnu Nightwish vyráží na "Once World Tour", které bylo zatím také největším v jejich historii (Byli "On Road" téměř rok a půl). Během tohoto turné stihlli odehrát na 150 koncertů po celém světě,navštívili i Austrálii, Japonsko,Řecko či Polsko,a nezapomněli dokonce ani na naší malou Republičku,kde se prezentovali na metalovém festivalu Masters Of Rock ve Vizovicích.
I přes velký úspěch však turné neskončilo příliš vesele. Album totiž nebylo mezníkem pouze v hudební historii kapely,ale také v té personální; Po posledním
once
koncertě,21.10.2005 v Hartwall Areeně v Helsinkách,obdržela zpěvačka Tarja od zbývajících členů skupiny dopis,ve kterém jí oznámili, že už ji ve skupině nadále nechtějí,kvůli jejímu přístupu jak ke skupině samotné,tak k fanouškům.Vše uvedli v otevřeném dopise,zveřejněném posléze i na jejich oficiálních webových stránkách.

Následující rok nebyl pro nikoho příliš veselým.Tarja se vydala na svou sólovou kariéru a začala se konečně plně věnovat opeře,kterou vedle Nightwish dříve chtě-nechtě trochu zanedbávala,a zbytek kapely si dal chvíli pauzu na své ostatní projekty,ale snad také trochu na urovnání si věcí v hlavě.
Když se tak stalo,mužské osazenstvo se znovu sešlo,aby prodiskutovali,jak to bude s kapelou dál.Skončit nechtěli a tak se dali do hledání nové zpěvačky.Šanci měla každá,která zaslala demo,bez vyjímky.Kapela vůbec nelpěla na zkušenostech v show businessu či klasicky školeném zpěvu,jakým vládla Tarja.
...A tak hledali a mezitím se dali do skládání nového materiálu pro chystané cd.

Nakonec,po více jak roce hledání,stresu,dotěrných novinářů,nejrozličnějších spekulací a tvrdé práci na písních pro nové album,Finové ale přeci jenom našli,co hledali; tou vyvolenou se stala usměvavá Anette Olzon,učinkující před Nightwish v ne zrovna známých Alyson Avenue,či pár cover kapelách v rodném Švédsku.
Nightwish - anette


V tomto složení tedy Nightwish nahráli své nové,zatím poslední,album s názvem "Dark Passion Play",ohlášené 30.5.2007 internetovým singlem "Eva",z něhož veškeré utržené finance byli věnovány dětskému domovu.
Stejného týdne bylo také skrze oficiální internetové stránky kapely oznámeno jméno a informace o nové zpěvačce.

Druhým singlem z alba se stala píseň "Amaranth",ohlašující pomalu ale jistě i tolik očekávaný příchod vydání nového cd jako takového,plánovaný na 28. září 2007,po kterém se kapela hned vydává na turné,začínající 6. října v Tel Aviv v Izraeli.

Mně osobně se více líbil Nightwish s Tarjou. Měla lepší hlas a lépe se hodil k jejich hudbě. Nightwish bez Tarji už není Nightwish, ale toto je jen můj názor a nikomu ho nevnucuju. Jestli nevíte o koho jde, nebo jste jejich hudbu nikdy neslyšeli. Podívejte se třeba na Youtube a udělejte si vlastní názor =)





Tajemný pohled

16. srpna 2010 v 19:40 Povídky
Je sedm hodin podvečer a Andrea se vrací domů z práce. Jde velmi svižným krokem, nýbrž neměla tuhle cestu ráda, procházela chladnými ulicemi velkoměsta, všude jenom kámen, beton a špína...Kolem ní se míhali desítky lidí, připadali ji jako stádo mrtvých existencí. Její duše v tomhle prostředí trpěla. Neměla ráda lidi, ráda byla sama někde v přírodě, kde se oddávala svým myšlenkám a pocitům. Tento den však byl výjimečný, najednou ucítila chladivý vánek, zvedla hlavu a v davu uviděla postavu muže. Byl mladý, štíhlý, celý zahalen v černém oblečení, které nikdy předtím u nikoho jiného neviděla, temné vlasy mu vlály ve větru a on se pomalý krokem blížil k ní. Jeho krok byl tak klidný, tak lhostejný ke svému okolí, nezajímalo ho nic kolem něj, procházel se jako lovec, který se nemusí bát ničeho, jako predátor, který si jde svým královstvím, místem kde jedině on je pán...Když už byl blízko pohlédla mu poprvé do očí. Strnula, svět se pro ni najednou rozplynul, čas přestal existovat, jediné co v tu chvíli vnímala byly ty oči...Byly temné a chladné, nemohla se od nich odtrhnout, dívaly se na ni a zdálo se, že k ni promlouvají...Při pohledu na ně cítila nepopsatelný klid, úlevu, štěstí, jako by se poprvé nadechla, jako by se jí poprvé rozbušilo srdce, jako by to bylo to, co celý život hledala, jako by až teď začala žít...
Najednou však do ní někdo zezadu vrazil, byl to neomalený vožrala, který před chvílí opustil místní hospodu. Když se Andrea otočila zpět, už tam nikdo nebyl, rozhlídla se všude kolem, ale onoho muže už nikde neviděla, byla zase zpět v normálním světě...
Toho dne se už nic zvláštního nestalo, došla klidně domů, ale nemohla na ty oči zapomenout. Celou noc se ji o nich zdálo, připadalo ji, že se jí snaží něco říct, ale nic jim nerozuměla...Nezdálo se ji to však jen jedinou noc, ale pokaždé když i třeba jenom na chvilku zamhouřila oči...Nechápala co se s ní děje, proč ji pořád pronásledují? Proč ji tak táhnou? Co ji chtějí říct? Chtěla znát odpovědi. Toužila poznat toho muže. Každý den, když šla z práce ho vyhlížela, ale marně...
Uplynul měsíc a Andrea se ocitla v nemocnici. Doktoři zjistili, že má zhoubnou rakovinu. Bylo již pozdě na jakýkoli zásah, který by ji mohl uzdravit, ležela teď na smrtelné posteli a počítala poslední hodiny svého života. Napadlo ji, že tohle je možná to, co ji ty oči chtěli celou tu dobu říct, možná to byli oči samotné smrti, která ji volá k sobě. Andrea neměla strach, nebylo, co by ji na světě drželo, ale byla nejistá, co bude dál? Je ještě po smrti něco, nebo je jen úplná nicota? S těmito myšlenkami večer pomalu usínala...
Když se s úsvitem slunce ráno probudila, byla smutná, či spíše zklamaná. Uvědomila si, že když večer usínala, doufala, že se již nikdy neprobere. Zhluboka si oddychla a zvedla hlavu, aby se rozhlédla po pokoji, ovšem vůbec netušila co spatří...Stál tam, ano, byl to on, ten na koho tak často myslí, ten kdo ji pronásleduje ve snech...Už ani nedoufala, že ho ještě někdy spatří, že bude mít znovu šanci unášet se pohledem do jeho očí, že bude mít konečně možnost zjistit odpovědi...Tentokrát však jejich setkání bylo jiné, hned jak ho spatřila, začala pociťovat obrovskou únavu. Pod velkou tíhou ji začali padat víčka, ještě než ale úplně zavřela oči, slyšela hlasitý pískot...To přístroje ohlašovaly její smrt, konec dalšího životního příběhu...Pro Andreu ten zvuk však znamenal úlevu, splnění jejího přání...

Autor: Darkblack


Hřbitovní příběh

16. srpna 2010 v 11:25 Povídky
Noc byla černá a tichá. Jediným světlým bodem na nebi byl měsíc rudý měsíc v úplňku a pár blikajících hvězd. Peter zrovna tiše procházel kolem hřbitova. Nesmí ho nikdo vidět... Měl v úmyslu přelézt zídku a ukradnout si z jednoho hrobu velký kovový kříž, který se mu při jedné ze hřbitovních procházek zalíbil. Dal by si jej doma na stěnu...proč ne. Takový už jinde nesežene. Odvahu na to měl.
Bez problému přelezl přes zeď na hřbitov a vydal se rovnou k cílovému místu. Snažil se nedělat hluk, ale v tak tiché noci bylo slyšet i sebemenší zašustění. Vždyť slyšel i tlukot vlastního srdce a dech... Zastavil se na místě. Z kapsy kalhot vytáhl nůž a pustil se do práce.
Tu však za hrobem uslyšel kroky. Zpozorněl. Blížili se...
Zůstal stát a ani se nehýbal. Jestli je to někdo ze správců hřbitova, tak má asi velký problém. Jesli je to rovnou policie, má ještě větší. Tak co teď? Má utéct? Kdyby se dal na útěk, určitě by ho viděli, ale nedoběhli, tím si byl jist. A kdyby zůstal stát, třeba si ho ani nevšimnou.

Rozhodoval se, co má dělat, když v tom se zpoza hrobu vynořila nádherná, mladá dívka v dlouhých, bílých šatech s vyšitými květinami. Měla zvlněné zrzavé vlasy, i ve tmě jasně zelené oči a dokonalou, nesmírně světlou pleť. Pohybovala se ladně jako kočka. Hned Petera spatřila a usmála se.
Oddechl si. Jenom nějaká holka...
"Ahoj." řekla.
"Ehm...ahoj." odpověděl rozpačitě Peter. "Co tady děláš? Je pozdě...nebojíš se, že tě někdo znásilní?"
"Jako třeba ty?"
"To jsem nemyslel..."
"Nebojím se." znovu se usmála, tentokrát však tajemně, až z toho Peterovi přeběhl mráz po zádech. "Já se nemám čeho bát. Alespoň tady..."
"Neznám holku, která by se nebála v noci na hřbitově."
"Teď už ano." dostala se až těsně k němu. Měl pocit, že ho svádí...ale bylo v tom něco odpudivého. Něco, co se mu vůbec nelíbilo.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se.
"Adrianna."
"Já jsem Peter. A co pohledáváš tady?"
"A co tady pohledáváš ty???"
Neodpověděl. Nebude jí říkat, že krade, na to ji zná moc málo. Vlastně vůbec.
"No, možná bys měla jít domů. Nemyslím si, že jsou hřbitovy v noci pro mladé dívky bezpečné..."
"A pro mladé muže už vůbec ne."
Peter se zasmál. Ta holka byla divná. Divnější ještě nikdy nepoznal.
"Vážně?"
"Vážně." její rty se letmě dotkly jeho. Nemohl se tomu bránit, i když chtěl. Měl chuť ji odstrčit a utéct od ní, ale nešlo to. Zůstal stát jako omámený.
"Nebezpečnější, než si myslíš, Petere..." olízla mu spodní ret a jazykem sjela až k jeho hrdlu. Kousla ho.
Syknul bolestí. Cítil, jak se do něj zakousává. Její zuby se nořily do jeho hrdla...
"Co jsi zač?!" vykřikl.
Narovnala se. Viděl jí do tváře - z úst jí vytékala jeho krev a horní ret odhaloval ostré špičáky. Její krása pominula a vystřídala ji divokost...v očích měla téměř nepříčetný, divoký výraz.
"Jsem tvá smrt!" zakousla se znova a pila. Peter se pořád nemohl ani pohnout a postupně ztrácel vědomí. Sála jeho krev dál a dál, bez přestání...až omdlel...
Ráno vysvitlo slunce již velmi brzy. Peterovo tělo, bílé a bez kapky krve, leželo u hrobu s vysokým pomníkem ve tvaru kříže, z nějž shlížel ukřižovaný Ježíš...

Autor: Lady Draculea

vampire

Mrtvá milenka

16. srpna 2010 v 11:10 Povídky
Slunce zapadalo a vrhalo na čerstvý hrob ponurý stín. Navršená hlína ještě voněla, zítra však na ni měla přijít kamenná deska a pomník se jménem mladé dívky - Elisabeth Calas. Zahynula nešťastnou náhodou při pádu z koně. Její milenec, Robert, klečel u hrobu už od rána. Už od pohřbu. Nedokázal uvěřit, že je pryč. Přece ji tak miloval, toužil po ní! Teď je dělí dva metry hlíny a hranice dvou říší - mrtvých a živých. Skoro se to nedalo unést. Chtěl ji. Chtěl ji mít tady u sebe, hrát si s jejími zlatými vlasy a líbat její hebké rty. Milovat ji. Vytrhl by ji smrti z náruče, kdyby mohl. Byla tak mladá...
Napadlo ho něco šíleného. Zaťal nehty do hlíny a odhodil první hroudu. "Elisabeth...budeme spolu, Elis..." začal hrabat. Musel si pospíšit, brzy již příjdou hřbitov zamknout. Hrabal rychleji, ale nešlo to. Dosáhl sotva třiceti centimetrů. Vstal. "Doprdele!" rozhlédl se kolem. Hrobníci nechali u kaple rýč. Skvělé! Rozběhl se pro něj a kopal dál.
Konečně narazil na rakev. Rýčem zběsile rozrážel víko, dokud nepovolilo a neotevřelo se. Naskytl se mu pohled na jeho milou - ležela tam, krásná, v bílých šatech, s rukama semknutýma... "Ach, Elisabeth! Moje Lisy!" odhodil rýč a sevřel Elisabeth v objetí. Bylo těžké dostat ji ven z hrobu, ale zvládl to. Na hřbitově byl zatím sám, což bylo veliké štěstí. S Elisabeth v náručí se rozběhl domů...
Ležela na posteli, nehybná a krásná. Osvětlovalo ji jen světlo svíček. Její nahé tělo bylo dávno vychladlé, ale na to Robert nebral ohled. Líbal ji všude, hladil ji jako živou... "Elis...jsi pořád stejně krásná...miluji tě!" Položil se na ni a prohrábl jí vlasy. "Miluji tě..."
Svíce zhasly a okolí potemnělo. Jasný měsíc skrze okno ozařoval bílou postel se dvěmi těly - mrtvou Elisabeth a Roberta, jež si podřezal zápěstí a pomalu, ale jistě umíral...

autor: Lady Draculea

mrtvá

Miluji tě

16. srpna 2010 v 10:35 Povídky
To byly slova, jež krvavě zdobily Catharininy ruce, nohy, břicho...řezala si je denodenně žiletkou či ostrými noži do svého mladého těla, aniž by věděla, proč to dělá, nebo ještě hůř - aniž by věděla, koho to vlastně miluje. Naplňoval ji pocit velké lásky k něčemu (nebo možná k někomu), co nedokázala popsat. Neuměla si "to" vybavit, ani to pojmenovat. Ale milovala. Milovala tak moc, až ji to trýznilo. Ta vroucná láska ji zabíjela.
Její rodiče ji vzali k psychiatrům a psychologům, však ani jeden z těch učených lidí jí nedokázal pomoci. Její stav se postupně jen zhoršoval. Nabýval na síle stejně jako láska, kterou v sobě skrývala. Byla zoufalá, že nemůže být se svou neznámou láskou. Snažila se přijít na to, koho tak moc miluje, ale nebylo to nic platné. Vždy po takovém přemýšlení vzala do ruky něco ostrého a vyřezala si "Miluji tě" na nějaké volné místo svého těla. Vyjadřovala takto své emoce. Jinak to nedokázala...
Byla noc. Catharina spala hlubokým, nerušeným spánkem a úplněk ozařoval její hezkou tvář. Najednou se však prudce posadila, oči ale neotevřela. Chvíli ještě seděla, ale pak vstala. "Miluji tě! Miluji tě moc..." zašeptala. Pomalu šla k zrcadlu. Na nočním stolku ležela žiletka, kterou poslepu sebrala a řízla si do dlaně. "Chci být s tebou...." Svou krví začala cosi na zrcadlo psát. Nevěděla, co dělá. Když dopsala, upustila žiletku a vydala se k oknu. Bylo otevřené dokořán. Catharinina rodina bydlela až ve dvacátém patře vysokého mrakodrapu. Vítr skoro nefoukal, bylo ticho a temno, až na jasný měsíc, svítící do pokoje. Postavila se na parapet a konečně otevřela oči. Skoro jako by nevnímala, kde to vlastně stojí, se podívala dolů pod sebe. Cesta pod ní byla daleko, takže se zdála hrozně malinká. Catharina se v polospánku nadechla a skočila dolů....
Ráno byla všude policie a rodiče Cathariny se v pláči krčili na její posteli. Matka dokázala vzhlédnout a pohlédla k zrcadlu. Spatřila krví napsaná slova:
SMRT!...MILUJI TĚ!
Vyjekla a strčila do svého manžela. "Podívej se na to! Naše Cathy...ona..." "Milovala smrt." doplnil manžel tiše a odvrátil se od zrcadla. Byl konec. Catharina se setkala se svou láskou...

Autor: Lady Dracula

ziletka

Jak na upíry?

16. srpna 2010 v 9:16
Ochrana- Zrcadla. Upíři nesnášejí zrcadla a ve speciální zdcadlové místnosti vás nejsou schopní ani vidět.
Smíchaná posvěcená sůl s octem. Rozlitá do misek a rozestavěná po pokoji.
Ametyst a Aventurín. Upír nevstoupí do místnosti s těmito polodrahokami a ani se k nim nepřiblíží, takže stačí si z něj udělat amulet na krk a jste v bezpečí.
upir


Pokus smícháte sůl s vodou a vysvětíte a potřete se jí. Také o vás upír ani nezavadí.
Jeden z hlavích pomocníků je česnek. Zavěšuje se do oken, či nade dveře. Po určité době se musí samozřejmě vyměnit, ale nikdy se nesmí jíst ani vyhazovat- Musí být spálen. Ochraňuje nejen před upíry, ale i pře démony, anděli a okultními čaroději. Je také možné jíst celé hlavičky česneku, nebo si jeho šťávou potírat krk a zápěstí. Pozor někteří lidé věří, že upíří mají česnek naopak velice rádi.
Upíři se také bojí křížů


Zranění, či zdržení- Pokud chcete upíra otrávit nabídněte mu krev z mrtvého člověka, čí zvířete.
Pokud se ve vašem okolí vyskytuje upír a vy nechcete aby opusti svůj hrob, nasypte mu do cesty semínka (ale prý umí docela rychle počítat, tak bych na to nespoléhala), nabo přes něj přehoďte provaz s mnohauzly - říká se, že je nejprve musí rozvázat.
Nebo taky pomáhá svázat ruce za záda, asi by těžko někdo vylezl z hrobu když má svázané ruce.
Pokud se upír dotkne kříže, docela pěkně se spálí, nebo pokud je umístěn nad hrobem, upíra zmate a než se rozhodne bude ráno. Tato pověra trvá už od vzniku náboženství. Kříže značili křižovatky a nyní se umysťují nad hroby právě proto, aby mrtví nedovedli svůj hrob opusti.
Při protivampyristických rituálech se snažili upíry držet v hrobě různými způsoby. Česnek či kamen do úst, nebo úplně vyvrácená dolní čelist. Hlava vložená mezi nohy. Svázané či utnuté nohy. Podřezané šlachy pod koleny (není dokázané),nebo pohřbívání obličejem k zemi.
Zabití-Asi nejspolehlivější je useknout hlavu
Nebo spálit tělo, pak ale hrozí, že vznikne tzv. Duch upíra
Dřevěný (Dubový, trnkový, osikový nebo z trnky) kůl, nebo kůl z čistého kovu do srdce. Podle některých zdrojú, však upíra pouze oslabí a po několika desítkách let opět povstane v plné síle. Ale můžete vyzkoušet ten kůl vysvětit světcenou vodou. A pak mi dejte vědět jak to dopadlo.
Stříbrné kulky do srdce, nebo do hlavy. Ale prý platí jen na vlkodlaky. Taky je radši zkuste posvětit.
Upírům také vadí sluneční světlo, podle určitých teorií je nezabije, ale pošle pryč ze země.
Podle některých zdrojú, můžete upíra zabít, pokud ho dostanete pod tekoucí vodu.



Oči...

15. srpna 2010 v 23:28 Povídky
Bylo jednou slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal. Jednou mu řekla, že kdyby někdy mohla vidět, hned by se za něho vdala. Stalo se jednoho dne, že se konečně, po dlouhé době našel dárce, který jí mohl dát nemocnou část očí. A tak se těšila, že konečně uvidí svět a taky svého přítele. Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, jestli si ho vezme. Dívka se usmála, ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho, byla v šoku. I on byl slepý. Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla. Ten smutně odešel, z očí mu tekly slzy. Po pár dnech jí přišel dopis. Byl od něho. Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Na konci dopisu stálo "A dej prosím pozor na moje oči".....






Jak se stát upírem?

15. srpna 2010 v 23:06
V Bulharsku a Srbsku věří, že upírem se stane zemřelý, jehož tělo přeskočí zvíře (především jelen), nebo nad ním přeletí pták.

V ostatních zemích, hlavně v Evropě věří, že se upírem stane ten, kterého před tím vysaje jiný upír a on zemře. Pak se opět probere a bude mít žízeň a dychtit po čerstvé krvy.

V některých zemích naopak věří, že upír musí pravidelně tři noci za sebou přilétat ke své oběti a kařdá den vysát pouze tolik krve, aby nezemřela, ale nemohla utéci (ovšem kdo by před takovou příležitostí utíkal, že?) Po třech dnech se zní stane upír.

A čtvrtá možnost, stačí když vám dá napít upír trochu své krve a pak si spoli užijete pravé upírské orgie. Také se říká, že když vám dá upír napít své krve pokud jste ztaněn/a (a jste upír), tak se rychleji zregenerujete.

Dále se upírem stanou senevrazi, to co zemřeli násilnou smrtí. Vrahové či jiní násilníci. Při požití masa z nakaženého zvířete, při pokousání upírem

Pohřebiště v Čelákovicích

15. srpna 2010 v 22:46 Upíři
Pohřebiště upírů v Čelákovicích.
Stalo se to roku 1966, kdy si chtěl jistý pan F.Z., postavit domek na svém pozemku.
Při provádění výkopu ovšem narazili na kosterní ostatky. Bylo provedeno ohledání a na základě tohoto zavoláni archeologové.
celakovice

Ovšem nebylo to poprvé, kdy bylo toto magické místo narušeno bylo to v roce 1950, když zde tehdejší čelákovický závod Kovohutě začal budovat kolonii dělnických domků, nazvaná Korea. V souvislosti s výstavbou byla otevřena jáma k těžbě písku o rozměrech asi 15 x 8 metrů, která toto pohřebiště narušila. Přitom podle pamětníků, tehdy kteří zde pracovali, byly zničeny dva až tři hroby a kostry nově uloženy na bývalém starém hřbitově.
Pokud se vrátíme ještě o pár let zpět, zjistíme, že na tomto místě bylo pole. Lidé ho nazvaly "Mrchovláčka". Především proto, že zde často nacházeli staré kosti. Údajní upíři byli pohřbeni celkem mělko kolem 120 cm.

Objevy archeologů
Nalezlo se zde celkem jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky 14 dospělých jedinců , z toho 13 pozůstatků patřilo mužům a jedny se nepodařilo identifikovat. Odkrytí prvních hrobů ukázalo, že se nejedná o normální řadové pohřebiště, ale že jde o pohřební rituál vybočující z běžných norem. To potvrdily i další odkryté hroby a získané poznatky vedly k závěru, že šlo o pohřby s projevy vampyrismu. "K protivampyrickým obranným prostředkům docházelo ve dvou obdobích - stupních.

Znakem prvého stupně, který byl proveden krátce po smrti jedince, je předně nerituální způsob uložení, a to na levém nebo pravém boku, případně uložení na břiše nebo v jiné orientaci tak, aby neviděl na východ slunce. Dále se protivampyrismus projevuje v nepravidelnosti uložení horních i dolních končetin, někdy doprovázené svázáním, s ucpáváním úst, zatížením kameny, probitím kůlem nebo kůlem vraženým vedle těla (magický význam), přibitím hřeby k dřevěné desce, opálením ap. Samozřejmým doprovodným protivampyrickým prvkem byly různé, avšak archeologicky nezjistitelné byliny a koření.
Ve druhém stupni, to znamená po nějakém čase od pohřbení, dochází ke znovuotevření hrobu s cílem účinnějšího zásahu na mrtvém. Ten se projevuje opět několika způsoby, z nichž známe oddělování případně vyjmutí nebo přemístění hlavy na jiné místo. Takovýto zásah lze také sledovat na celých, nebo částech dolních i horních končetin, případně i na jiných částech těla. Sem patří i probití kůlem, pokud nebylo provedeno hned při pohřbení."
V Čelákovicích tomu bylo takto:
První stupeň- jeden z mužů měl odebranou pravou nohu - levou měl přitom silně ohnutou v koleni, jako by původně byla svázaná. Několik jedinců bylo patrně pohřbeno se spoutanýma rukama, někteří mrtví leželi na břiše.
celakovice

Druhý stupeň- V jednom případě byl zjištěn dřevěný kůl z borového dřeva vražený do země u levé paže, bohužel byl hrob hodně porušený, a tak o tomto kůlu archeologové moc nevědí. Ostatní měli oddělené hlavy od těla a někdy i končetiny, které byly rozpoznatelné nejméně na čtyřech jedincích. Je vyloučeno případné uložení mrtvého do země až po řadě týdnů, t. j. v rozkladu, kdy by bylo již snadné oddělení hlavy. Tou dobou by totiž nedržely pohromadě ani ostatní partie těla. A zároveň je vyloučeno utínání hlav, protože nebyli nalezenz žádné známky sečné rány. Je tedy zřejmé, že hlavy byly odděleny od těla až při rozkladu, přičemž musely být již dávno vloženy do hrobů. O upírech se ale ví, že se nerozkládali. Jak tedy oddělovali končetiny? Já si myslím, že je to tím, že upíři mejí měkké končetiny a kosti a tudíž by u nich nebyl takový problém kosti oddělit. Ale opravdu nechápu proč si přidělávali práci, když bohatě stačilo čapnout sekeru.
Kromě protivampiristických rituálu byla objevena i jedna zvláštnost a to výskyt devátých zubů na jednom "upírovi".

Co na to vědci?

15. srpna 2010 v 22:36 Upíři
O upírech se mluví od nepaměti. Jsou s lidmi navěky spjati, přesto jejich existenci vědci popírají. Podle nich a jejich studií byli za upíry považováni lidé, kteří se narodili s nějakou vývojovou vadou, narodili se již zubatí, nějakým způsobem se lišili, nebo trpěli nemocemi jako porfýrie či chudokrevnost.
Při zkoumání ostatků jedinců, na kterých byly provedeny protivampyrické rituály dospěli k závěru, že tehdejší lidé trpěli takovým strachem z upírů, že se neštítili ničeho. U jedinců s utlou hlavou by musely být zřejmé stopy na obratli, ale ty tam nebyly, k takovému oddělení tedy muselo dojít v období rozkladu. To by odpovídalo, protože se tyto rituály prováděli asi šest týdnů po smrti údajného upíra. Tělo v té době muselo opravdu nelibě páchnout. Náhlé epidemie jsou vysvětlovány šířením viru, přenosného krví a slinami. Virus se však nikdy nepodařilo prokázat. Sice jsou kroniky plné záznamů o provádění podobných rituálů, kdy při probodnutí vytryskla čerstvá krev a tvorové vydávali nepřirozené pazvuky, ale vědci to přisuzují bujné fantazii. Lidé prý byli tak posedlí honbou za upíry, že věci nafukovali a upravovali tak, jak se jim to hodí. Podle mě je v tom spousta nesrovnalostí na to, aby někdo mohl 100% říct, že existují nebo neexistují. Proto si myslím, že každý bude věřit tomu, čemu chce. A v tom to je. Lidi vždy věří tomu, čemu chtějí. A nevidí skutečnosti a spojitosti. Vědcům to sice vychází, ale pochybuju, že by stejnopu bujnou fantazií trpěla polovina lidstva. Je to tak trochu přisuzováno i morovým epidemiím. Zajímavé je, že upíři mají schopnost měnit se v krysy a krysy jsou odedávna symbolem moru. Zapadá to do sebe a přitom to jsou úplně nesmyslné spojitosti. Takže si netroufám říci co je pravda.
Je jen na vás, čemu budete věřit…

Teorie

15. srpna 2010 v 22:17 Upíři
Četla jsem v jednom časopise teorie původu upírů. Koktejl 4/2007. Zajímavej článek. Doporuuji přečíst. No a tady je máte ve zkratce vypsané.

hřbitov

Má li společenství fungovat, potřebuje nepřítele. Nic lidi nescelí tolik jako společný nepřítel, který může za vše špatné. A pokud nikdo takový není, lidé jej určí, zpravidla někdo, kdo se odlišuje. Křivé zuby, nadměrné ochlupení, deformační nemoc (porfýrie, především její forma známá jako Güntherova choroba, kdy je člověk přecitlivělí na světlo a při jeho kontaktu dochází ke kožním defektům hlavně na periferních částech těla, jako uši, nos, prsty a mají dokonce červené zuby), ale i lidé mentálně postižení.
  1. V dobách, kdy sem naplno proniklo křesťanství, nedlouho po čarodějnických procesech lidé věřili v nadpřirozeno. "Mnozí sedláci vždy ještě přiváželi tajné oběti ďasům a mrtvé pochovávali v hájích bůžkům pohanským zasvěcených a u mnohých kouzelníci a čarodějové větší vážnost měli, než kněží křestanští" je psáno v Kosmově kronice z 11. století. Proto vznikalo mnoho dekretů, jenž přikazovali exhumace a vymícení čarodějů a pohanů. Takto se odstraňovali i nepohodlní lidé, ze kterých byl po smrti udělán pomocí protivampyrických rituálů symbol zla.
  2. Po smrti jednoho člena rodiny, začalo být zle i ostatním členům, "proto ze strachu nechali jeho tělo vykopati a provedli protivampyrické rituály." ale vědec Michael Bell zjistil při zkoumání ostatků, že za smrt mohla tuberkulóza, či jiná vysoce nakažlivá smrtelná nemoc s dlouhou inkubační dobou. Po smrti se začala projevovat u pozůstalých.
3. Často docházelo pohřbívání za živa. Možná fungovala jakási telepatie, kdy se nebožtík v rakvi probral a ve snaze dostat se ven se zjevoval svým příbuzným, kteří by jej ze strachu vykopali a tím by se zachránil. Nebožtíci se proto nacházeli zohavení, jak se úporně snažili zachránit, avšak s neodpovídajícím stádiem rozkladu. Či ještě živí, ale šílení. (No upřímně kdo by tam nezešílel). Když ale tohle naleznete, tak vás nenapadne, že jste ho pohřbili zaživa, nýbrž, že v rakvi ožil, což není zrovna normální.


Upíři?

15. srpna 2010 v 22:08 Upíři
Upíři jsou tvorové s mnohaletou tradicí. Mluví se o nich ve všech kulturách a jsou spojeni i s křesťanstvím či satanismem. Upíři jsou na této zemi už od jejího vzniku a v lidech vyvolávají od nepaměti strach. Přezdívá se jim krvelačné bestie. Vědci jejich existenci popírají a svádějí to na různé nesmyslné nemoce. Ačkoli existují o jejich bytí nevyvratitelné důkazy. Vědci se domnívají, že jde buď o nějaký virus, nebo o nemoci typu Hemofílie či Porfýrie, Je pravda že se nemoci Porfýrie říká "Upíří nemoc." Avšak je to pouze kvůli jejím příznakům. Porfýrie je metabolická dědičná porucha krve, jejíž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu a citlivost na slunce. Pokožka je bílá a zuby, moč a krev na světle červeně svítí. Další nemocí je třeba Sklerodermie, nebo Raynadův fenomén. Též se projevují mrtvolně bílou kůží. Avšak když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že vzhledem k výpovědím svědků je to naprostá hloupost.
upir

Upíři mají velice specifický vzhled. Nápadně bledá kůže, rudé rty, popřípadě oči. Velké vykukující špičáky a špičaté uši. Většinou mívají i srostlé obočí, protože z větší části jsou upíři muži. Pakliže se objeví upírka, je krvelačnější než muž.Také mají uhrančivé oči a jednou z jejich schopností je hypnotizace. Nemají stín ani obraz v zrcadle.
V některých kulturách jsou spojováni s vlkodlaky (Werwolfy, nebo lykantopy). Byli za ně považováni především pro svou schopnost měnit se ve vlky či netopýry. Nekteré zdroje udávají, že se dokázali protáhnout i tou nejužší škvírou.
Vyznačují se také upírskými orgiemi se známkami sadismu. Oběti hledají nejraději za úplňku. Z počátku zabíjejí své příbuzné. Později se soustředí na širší okolí.
Lékař Cornell Pera z Trincisu uvádí, že při kousnutí předají do těla virus. V případě, že upír pokouše zvíře a člověk ho pak sní. Onemocní a zemře aby mohl opět povstat.

Jistým druhem upírství se dá nazvat i vraždění lidí a pití jejich krve, aniž byste byli upíry. Takovéto případy končí většinou v psychiatrické léčebně. Patří sem například Stanislav Modzelewski "Upír z Galowku," Fritz Haarman "Hanoverský upír," nebo Peter Kurten "Düseldorfská zrůda.

upir
"